Večer plynul bez přestávky, v klidné a soustředěné atmosféře. Jak deklaruje umělecký vedoucí souboru, nezřídka došlo i k momentům, kdy hudba dovede člověka až do jakéhosi transu, kdy se cítí, jako by viděl katedrálu shora.

Publikum správně poznalo, že aplaus na začátku by rušil, a zpěváky odměnilo až na konci, zato vydatně.

Dita Hradecká pro Aktuálně.cz

Letní slavnosti staré hudby jsou pro mě jistota hudebního roku, organizátoři nikdy nešlápnou vedle a špičková kvalita je pro ně samozřejmost. Občas si říkám, jaké by bylo slyšet tyto skladby bez znalosti všeho toho, co přišlo v hudbě za dalších pět set let. Myslím, že by nám přišly převratné, experimentální, intelektuální a oslňující. Pochopili bychom, proč jim propadla elita tehdejšího západního světa. Je to jako poslouchat hlas civilizace.

Dionysos now! zpívali tak, aby vynikla i krása jednotlivých hlasů, přičemž nejvíc pozornosti poutal čistý vysoký tón Terryho Weye.

Odposlechnuto na sociálních sítích