Uplynulo již více než šest staletí od okamžiku, kdy se v Čechách poprvé přijímala eucharistie „pod obojí způsobou“. Stalo se tak roku 1414 v nenápadném kostelíku zasvěceném sv. Martinovi, patronu chudáků a vojáků, ale také cestovatelů, hoteliérů, vinařů i abstinentů. Přídomek „ve zdi“ má velmi prozaické vysvětlení – k jižní stěně údajně přiléhala hradební zeď oddělující Staré a pozdější Nové Město pražské. I dnes je tento gotický skvost obklopen okolní zástavbou, až by jej oko kolemjdoucího téměř přehlédlo. Jeden z nejstarších pražských kostelů přitom skrývá mnohá tajemství, vyznačuje se velmi příznivou akustikou a dýchá opravdovou středověkou atmosférou…

Právě zde vznikla při přestavbě původně románského objektu v první polovině 14. století jedna z vůbec prvních žebrových kleneb v českých zemích. Pestrá historie kostela sv. Martina ve zdi však nabízí i mnohem kurióznější momenty: roku 1785 byl prodán v dražbě a přestaven na… obytný dům se skladišti a obchody! Rekonstrukce se dočkal až v letech 1905–1906 podle návrhu Kamila Hilberta.

Ve výzdobě kostela se potkávají románské, gotické, barokní, pseudorománské i pseudogotické prvky. Štíhlá žebra klenby vyrůstají z jemně tesaných konzol opatřených kamennými maskarony, svorníky zdobí růže a hvězda. Pozorný návštěvník si může prohlédnout malované erby a vzácné náhrobní kameny ze hřbitova, který se kolem kostela po staletí rozkládal (na vnější stěně presbyteria je zasazena pamětní deska členů významné sochařské rodiny Brokoffů od Josefa Mařatky), a nechybí ani znak českého království lemovaný vavřínovým věncem. Jihovýchodní opěrný pilíř korunuje plasticky provedená kamenná sova a na severní straně můžeme hádat, proč je jeden z chrličů vytvarován do podoby šklebícího se chlapce, jenž se naklání do ulice. Malý nezbeda, který vybírá hnízda ptákům? Nebo pokrývač, který se posmíval celebrujícímu knězi a zkameněl? Kdo ví…