Psal se rok 1233, když se český král Václav I. rozhodl založit ženský klášter. Učinil tak na popud své ctnostné sestry Anežky, která do Čech přivedla řád klarisek a sama se stala jeho první abatyší. Na stejném místě stál ještě před klášterem špitál, o nějž se zasloužila také Anežka. Založila i jediný český řeholní řád – řád Křížovníků s červenou hvězdou – a přestože ji lidé po staletí uctívali jako významnou duchovní osobnost českého národa, svatořečena byla až v r. 1989. Do sousedství klarisek se brzy připojil ještě řád minoritů a klášter Anežky České tak zahrnoval komplex dvou konventů, kostely sv. Františka a sv. Salvátora, kaple sv. Máří Magdaleny a sv. Barbory a pohřebiště královského rodu Přemyslovců. Spolu se Staronovou synagogou je navíc považován za první gotickou stavbu v Čechách. Těžko bychom v Praze 13. stol. našli výstavnější a obdivuhodnější architekturu, avšak po odchodu klarisek za husitských válek se i na těchto posvěcených budovách podepsal čas. Klášter se nevyhnul ani osudné reformě císaře Josefa II. a stejně jako mnoho dalších byl zrušen. Dnes jeho prostory spravuje Národní galerie, která zde otevřela ceněnou expozici středověkého evropského umění.

Klášter sv. Anežky České rozhodně nezapadá do obecně vžité představy kláštera jako chladného odrazu středověku. Z jeho zdí sálá pohostinnost, bezpečí a klid, ale také odvěká moudrost a posvátnost. Strohé interiéry návštěvníka nabádají k meditaci a pokoře, jež revitalizují nepokojnou duši, a proto je i dnes stejně jako v době svého vzniku vítaným místem svátečního odpočinku.