Violino virtuoso
Houslový recitál italského virtuosa (J. S. Bach, F. M. Veracini, J.-M. Leclair, W. A. Mozart)
Riccardo Minasi – housle
Giulia Nuti – cembalo, kladívkový klavír
Neděle 15. 7. 2007, 19:30 hod.
Břevnovský klášter, Tereziánský sál, Markétská 1, Praha 6
Reprezentativní program pro sólové housle s doprovodem klávesového nástroje přinesl průřez houslové tvorby v 18. století. Vedle dvou největších mistrů evropského baroka a klasicismu – J. S. Bacha a W. A. Mozarta, kteří mimochodem ovládali houslovou hru neméně bravurně, byly další dvě sonáty vybrány z pera houslových specialistů a proslulých virtuózů – Itala Francesca Marii Veraciniho a Francouze Jeana-Marie Leclaira. Pestrost programu zajistíilo střídání doprovodných nástrojů – cembala a klasicistního kladívkového klavíru – volených podle doby a místa vzniku skladby.
Marc Niubò, HARMONIE, 2007/09
[...] Jako skutečný virtuos si Minasi publikum získává nejen technickou bravurou, ale i zpěvným tónem. Mezi charakteristické rysy jeho hry patří důraz na dokonalá pianissima (a tím i přirozené kontrasty neforsírovaného zvuku v silné dynamice) a rovné tóny i v pomalých větách, velmi umně a jemně rozechvěné. [...] Jako protipól Veraciniho, kterého Minasi hrál zpaměti, zazněla pražská sonáta Georga Muffata, kde houslista předvedl své umění barokní rétoriky - chybělo opravdu málo, aby skladbě mohla být podkládána slova. [...] Výborný dramaturgický tah představovala i volba prvního přídavku, jíž se stal slavný Palestrinův madrigal Vestiva colli v úpravě od Francesca Rognoniho. Závratné diminuce publikum ale ještě více rozehřály, takže oba umělci museli přidávat ještě jednou a sál zklidnili až sicilianou z Bachovy čtvrté Sonáty pro housle a continuo.
Michaela Freemanová, HUDEBNÍ ROZHLEDY 2007/09
Pokud by bylo zapotřebí zvlášť připomenout jeden koncert nebo představení, pak by to zcela jistě byl mimořádný výkon Riccarda Minasiho, jehož způsob hry na housle se zásadně lišil od „moderního“ pojetí – místo závratné rychlosti a permanentního forzírování, které charakterizují současnou virtuozitu, předvedl, že je možné hrát piano i pianissimo (v souladu s dobovým hudebním vkusem, který si tlakem na smyčec vyvolávanou zvukovou hrubost ošklivil – Minasiho křehký Veracini byl v tomto směru přímo modelový), avšak přesto dramaticky (velmi neakademický, živě ale nikoli mechanicky podaný Bach) a vychutnávat přitom každou notu (jedno z nepochybně vůbec nejlepších současných pojetí Muffatovy sonáty, zkomponované v Praze v roce 1677, která se pod Minasiho rukama proměnila v jakousi neuvěřitelně jemně spřádanou, bohatě zdobenou tónovou krajku).
