Večer pro krále

Katherine Watson studovala starou angličtinu, norštinu a starou keltštinu na Trinity College v Cambridge, kde byla také stipendistkou a členkou kolejního sboru. Záhy po absolutoriu vyhrála konkurz do vokálního tělesa Le Jardin des Voix pod vedením Williama Christieho a od té doby s Christiem a jeho souborem Les Arts Florissants vystupuje pravidelně na koncertech v Evropě a po celém světě.

 

Významná angažmá v nedávné době a blízké budoucnosti zahrnují znovuúčinkování na scéně Théâtre des Champs Elysées, tentokrát jako Juno v Monteverdiho Návratu Odyssea do vlasti, debutové vystoupení s Komickou operou Berlín jako Amélite v Rameauově opeře Zoroastre, titulní roli v Purcellově Mirandě v Komické opeře v Paříži, roli Iphis v oratoriu Jephtha v Opéra National de Paris, koncertní provedení Händelových árií na Mezinárodním festivalu ve Španělském Santanderu a role Dafne v Händelově kantátě Apollo e Dafne, obojí ve spolupráci s Orchestra of the Age of Enlightenment, dále také provedení Händelova Mesiáše ve spolupráci se sbory Händelovy a Haydnovy společnosti a orchestry BBC NOW a Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, Bachovy Janovy pašije s Les Arts Florissants, Vánoční oratorium se sborem cambridžské Trinity College a vídeňské vystoupení se souborem The Sixteen.

 

Spolupracovala s celou řadou dalších význačných dirigentů, jako jsou Paul Agnew, Harry Bickett, Harry Christophers, Stephen Cleobury, Jonathan Cohen, Emmanuelle Haïm, Nicholas Kraemer, Stephen Layton, Sir Roger Norrington a Christophe Rousset.

 

Sopranistčina diskografie zahrnuje nahrávky Bachova Vánočního oratoria (Stephen Layton, Orchestra of the Age of Enlightenment a Trinity College Choir), Marazzoliho díla Oratorio di Santa Caterina (Erin Headley) a nahrávku Monteverdiho madrigalů s Jonathanem Cohenem a souborem Arcangelo (Hyperion, 2014). Na svém kontě má také řadu DVD nahrávek, jako například Cavalliho La Didone, kde vystupuje v roli Cassandry (Opus Arte), Monteverdiho Korunovaci Poppey, v níž ztvárnila roli Cnosti/Damigelly (EMI), Rameauovu operu Dardanus, kde se objevila jako Sen/Láska/Frygijská žena (Harmonia Mundi) a Händelovo oratorium Theodora (Warner Classics) z roku 2017.

Mathias Vidal vystudoval muzikologii na Univerzitě v Nice a je absolventem pařížské konzervatoře, kde studoval ve třídě Christiane Patard.

 

Je držitelem prestižního titulu „Révélation Classique“ v roce 2007, udělovaného agenturou ADAMI.

 

Repertoár Mathiase Vidala zahrnuje belcantové role, jako je Ernesto v Donizettiho Donu Pasqualovi (Lisabon), Elvino v Belliniho Náměsíčné (Velké divadlo v Moskvě), Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském (Saint-Céré) a Ramiro v La Cenerentole (Gut-Immling).

 

Je také ceněným interpretem barokního repertoáru a podílel se na inscenacích Rameauova Hippolyta a Aricie na Festivalu v Glyndebourne, Purcellova Krále Artuše (Montpellier, Versailles a Besançon) a Indické královny (Schwetzingen), Monteverdiho Korunovace Poppeiny (Teatro Real v Madridu, pařížský Salle Pleyel, Lille a Dijon), Cavalliho La Didone (Caen, Luxembourg a Théâtre des Champs Élysées v Paříži), Monteverdiho Orfea a Cavalliho La Calisto (Bayerische Staatsoper v Mnichově), Rameauova Le Temple de la Gloire (Lièges a Versailles) a ztvárnil titulní role v Bendově Pygmalion (Houston, Dallas a New York) a v Rameauově operách Platée (Japonsko) a Dardanus (Versailles).

Od absolutoria na Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris vystupovala Anna Chirescu s řadou různých společností a souborů soudobého tance ve Francii, Evropě a USA.

 

Od roku 2013 pravidelně spolupracuje s Národním centrem choreografie a společností CNDC Angers pod vedením Roberta Swinstona a vystupuje v repertoárových kusech Merceho Cunninghama po celém světě. Na poli barokní hudby spolupracovala Anna Chirescu například se společností Les Cavatines na provedení Rameauovy opery Hippolyte et Aricie v Pařížské opeře a nastudování opery Pygmalion, která byla uvedena na festivalu Innsbrucker Festwochen der alten Music v Rakousku.

 

Jako absolventka pařížského Institutu politických studií, kde studovala Vztahy s veřejností a Kulturní komunikaci, pracuje také jako publicistka a recenzentka tanečních představení.

Poté, co v roce 1998 absolvoval Choreografickou školu v Kazani, stal se Artur Zakirov v sedmnácti letech členem baletního souboru Kazaňské národní opery. Po úspěšné spolupráci s francouzskou choreografkou Karine Saportou v roce 2001 začal spolupracovat s Národním centrem choreografie v Caenu, kde se věnoval soudobému tanci.

 

Od doby, kdy pro sebe v roce 2011 díky spolupráci s Natalie van Parys objevil barokní tanec, spolupracuje pravidelně také s její společností Les Cavatines. Mezi nejvýraznější inscenace, na nichž se podílel, patří představení s názvem Amadis de Gaule, které bylo uvedeno v Královské opeře ve Versailles, Rameauova opera Hippolyte et Aricie v Pařížské opeře a také opera Pygmalion uvedená na festivalu Potsdam Musik Festspiele. Artur Zakirov spolupracuje také s jinými choreografy a význačnými režiséry historických hudebně-dramatických děl.

Od roku 1988 se jako sólistka a asistentka choreografie souborů Ris et Danceries (umělecká vedoucí Francine Lancelot) a L’Eventail (umělecká vedoucí Marie-Geneviève Massé) představila na řadě mezinárodních turné a ve slavných operních inscenacích. Během kariéry měla možnost spolupracovat s dirigenty jako William Christie, Christophe Rousset, Emmanuelle Haïm a Jean-Claude Malgoire.

 

Jako choreografka se Natalie van Parys vedle pravidelné práce se souborem Les Cavatines podílela na řadě operních inscenací. Natalie van Parys opakovaně spolupracovala s proslulým režisérem Yannisem Kokkosem na realizaci inscenace Saint-Saënsovy opery Samson et Dalila (Gergiev, Mariinsky Theater, 2016) a Picciniho Turandot (Calderon, operní domy v Lorraine a Montpellier, 2013). Byla také choreografkou šesti inscenací pro Mezinárodní festival Hokutopia v Tokyu, včetně Rameauových děl Pygmalion, Les Fêtes d’Hébé a Anacréon.

 

LES CAVATINES

Od svého založení v roce 2002 se taneční společnost Les Cavatines pod vedením Natalie van Parys věnuje baroknímu repertoáru a znovuobjevování bohaté tradice francouzské opery. Projekty a inscenace realizované společností se setkávají s velkým ohlasem u publika.

 

Les Cavatines se podíleli na inscenacích, jako jsou Hippolyte et Aricie J.-Ph. Rameaua v pařížské Národní opeře, Amadis de Gaule J.-C. Bacha v pařížské Komické opeře, Mozartovo dílo Apollo et Hyacinthus v Cité de la Musique v Paříži nebo představení Caractères de la danse J.-F. Rebela a Rameauovy opery Pygmalion.

 

Společnost také uvedla dvě hudební představení podle scénáře a v jevištním zpracování Natalie van Parys. Jedná se o Comme de bien entendu ! a Une Fille en Or, v nichž umělecká vedoucí souboru uvádí znovu v život díla svého dědečka Georgese van Paryse, který byl autorem filmové hudby, například k filmu Francouzský kankán.

Pražský soubor Collegium Marianum se od svého založení v roce 1997 věnuje provádění hudby 17. a 18. století se zvláštním zaměřením na české a ve střední Evropě působící autory. Jako jeden z mála takto profilovaných profesionálních souborů v České republice má ve svém repertoáru nejenom koncertní díla, ale pravidelně se věnuje také scénickým projektům.   Soubor působí pod uměleckým vedením flétnistky Jany Semerádové, jejíž badatelská činnost a studium barokní gestiky, deklamace a tance umožnily rozšířit umělecký profil souboru i o propojení s barokním tancem a divadlem. Jsou také předpokladem nevšedních dramaturgií souboru s řadou novodobých premiér. Soubor úzce spolupracuje s renomovanými sólisty (Hana Blažíková, Simona Houda-Šaturová, Roberta Mameli, Raffaele Pe, Chantal Santon Jeffery ad.) a realizoval projekty s významnými dirigenty či režiséry (Andrew Parrott, Rudolf Lutz, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory ad.). Umělecká spolupráce s Centre de musique baroque de Versailles přinesla dramaturgicky mimořádné projekty francouzské barokní hudby a tance; významná je také spolupráce s loutkovým divadelním souborem Buchty a loutky.   Collegium Marianum se těší uznání zahraniční i české odborné kritiky a pravidelně natáčí pro ČT, ČRo a zahraniční rozhlasové stanice. Vystoupení na řadě festivalů a prestižních pódií byla přijata s velkým ohlasem.   Vydavatelství Supraphon v rámci řady „Hudba Prahy 18. století“ vydalo již deset nahrávek souboru. Nahrávka „Lilium mezi trním“ se sólistkou Hanou Blažíkovou byla nominována na ceny Anděl 2022.   Collegium Marianum je rezidenčním souborem MHF Letní slavnosti staré hudby. Je nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby udělovaného českou sekcí Mezinárodní hudební rady UNESCO.

Flétnistka Jana Semerádová absolvovala Pražskou konzervatoř, Filozofickou fakultu UK v Praze a Koninklijk Conservatorium v Haagu. Je laureátkou mezinárodních soutěží v Magdeburku a Mnichově.   Jana Semerádová je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum a dramaturgyní koncertního cyklu Barokní podvečery a MHF Letní slavnosti staré hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti v českých i zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance.   Pod jejím vedením Collegium Marianum každoročně uvádí několik novodobých premiér. Na svém kontě má řadu CD; nahrávky se souborem Collegium Marianum jsou výrazně zastoupeny v úspěšné řadě „Hudba Prahy 18. století“ u vydavatelství Supraphon, pro něž Semerádová nahrála též dvě svá profilová CD „Solo for the King“ a „Chaconne for the Princess“.   Vystupuje na významných evropských pódiích a festivalech (například Oude Muziek Utrecht, Musikfestspiele Potsdam Sanssouci, Händel-Festspiele v Halle, Pražské jaro), jako sólistka spolupracovala například s Magdalenou Koženou, Sergiem Azzolinim, Alfredem Bernardinim a Enricem Onofrim. Pravidelně účinkuje například se soubory Il Suonar Parlante, Wrocławska Orkiestra Barokowa či Orkiestra Historyczna.   V roce 2015 se habilitovala na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze a získala docenturu v oboru flétna. V roce 2019 obdržela cenu Pražské skupiny Společnosti pro vědy a umění.   V roce 2020 přinesly prestižní ceny Anděl České hudební akademie nominaci Janě Semerádové a Erichu Traxlerovi v kategorii „Klasika“ za CD „Chaconne for the Princess“.