Sueños mágicos

Taneční rytmy pod jižním sluncem

Středa 31. 07. 2024 | 20.00 Míčovna Pražského hradu
Pražský hrad, Praha 1
20.00–22.00
S přestávkou

Umělci

 
Miren Zeberio – barokní housle, rebec
Pablo Martín Caminero – kontrabas
David Mayoral – perkuse

Program

Gaspar Sanz (ca 1640–1710)
Mariona, Chacona, Canarios
 
Luis de Milán (ca 1500–1561)
Pavana y Gallarda
 
Diego Ortiz (ca 1510–1570)
La Spagna, Romanesca, Passamezzo moderno
 
Alonso Mudarra (ca 1510–1580)
Pavana y Fantasía
 
Luys de Narváez (činný 1526–1549)
Diferencias sobre Guárdame las Vacas
 
Dimitrie Cantemir (1673–1723)
Buselik Asirani, Makam
I Hüseyni Sakil, I Aga Riza, Raiko
 
Santiago de Murcía (1673–1739)
Cumbes
 
Pierre Attaingnant (ca 1494–1551/1552)
Pavane
 
Pedro Guerrero (16. století)
Moresca
 
Anonym
Urruska Fandangoa, Porrue
Galliarda la Traditora
Saltarello
Spanish Pavane
 
a další

Anotace

Figurálními a ornamentálními sgrafity bohatě zdobená Míčovna v Královské zahradě Pražského hradu odedávna sloužila k zábavě. Nejinak tomu bude na koncertě příznačně nazvaném „Kouzelné sny“, jehož protagonisty budou temperamentní členové oblíbeného baskického souboru Euskal Barrok Ensemble v čele s Enrikem Solinísem. Kytarový virtuoz z Bilbaa, který publiku představí i omamný zvuk turecké lavty a středověké kvinterny, je – ostatně stejně jako jeho ansámbl – proslulý svojí nespoutanou muzikalitou a strhující hudební kreativitou.
 
Působivé rytmy a úchvatné melodie jihoevropského repertoáru tak nepochybně roztančí nejen přítomné posluchače, ale snad i alegorie ctností a sedmi svobodných umění vyobrazené na zdech renesančního architektonického skvostu, do nějž se Letní slavnosti staré hudby vracejí po 9 letech. ¡Olé!

Koncertní sál

Míčovna Pražského hradu

Pražský hrad, Praha 1

Zobrazit na mapě

Partneři koncertu

Koncert se koná s laskavou podporou Velvyslanectví Španělského království v Praze a Acción Cultural Española (AC/E) a ve spolupráci s Instituto Nacional de las Artes Escénicas y de la Música a Etxepare Euskal Institutua.

Umělci

Euskal Barrok Ensemble

Euskal Barrok Ensemble

Soubor vznikl z popudu svého uměleckého vedoucího a kytarového virtuosa Enrika Soliníse v roce 2006. Věnuje se hudební tradici evropských, ale i amerických kultur. Unikátní přístup zakladatele souboru spočívá v uvádění pozapomenutých děl s poukazem na bohatost hudebního dědictví. Profil ansámblu tvoří kromě vysoké úrovně interpretačních schopností všech hráčů také rozsah repertoáru (od staré až po populární hudbu), který zahrnuje hudbu z různých zemí a koutů světa.   Euskal Barrok Ensemble je pravidelným hostem mezinárodních hudebních festivalů, jako jsou Montreal Baroque Festival, Auditorio Nacional v Madridu, Euskalduna Jauregia v Baskicku, Festival Leo Brouwer v Havaně, Stockholm Early Music Festival a další.   Soubor vydal několik CD (Glossa, Alia Vox), na nichž představil například barokní taneční hudbu z jižní Evropy a Turecka, starou hudbu z Baskicka či brazilskou polyfonní hudbu z oblasti Anchieta. CD “Elkano” (Alia Vox, 2019) bylo nominováno na International Music Awards v roce 2020.
Enrike Solinís

Enrike Solinís

barokní kytara, lavta, kvinterna, umělecký vedoucí

Enrike Solinís Azpiazu pochází z Bilbaa, kde také začal studovat hru na kytaru a historicky poučenou interpretaci. Ve studiích pokračoval na Escola Superior de Música de Catalunya v Barceloně. Je laureátem řady mezinárodních soutěží a je považován za jednoho z předních kytarových virtuosů své generace.   Pravidelně spolupracuje s řadou předních hudebních těles, jako jsou Hespèrion XXI, Le Concert des Nations, La Capella Real de Catalunya, Akademie für Alte Musik Berlin a další. Je zván k účinkování na význačných světových pódiích, z nichž uveďme alespoň Carnegie Hall, Konzerthaus Berlin či Théâtre des Champs-Elysées v Paříži.   Enrike Solinís je zakladatelem souboru Euskal Barrokensemble, který se věnuje hudební tradici evropských i amerických kultur. Natočil několik CD – nahrávka s názvem “Elkano” (Alia Vox, 2019) byla nominována na International Music Awards v roce 2020. Jeho nejnovější nahrávkou je CD nazvané “Ars Lachrimae” (Alia Vox, 2022).