Roma Lusitana – Lisbona Romana
Římská sonáta po portugalsku
Pedro Lopes Nogueira, José António Carlos de Seixas,
Pietro Paolo Capellini, Domenico Scarlatti
LUDOVICE ENSEMBLE (Portugalsko)
Luca Giardini – housle
Diana Vinagre – violoncello
Josep Maria Martí – barokní kytara
Fernando Miguel Jalôto – cembalo, varhany, umělecký vedoucí
Středa 31. 7. 2013, 20.00
Břevnovský klášter, Markétská 1, Praha 6
Koncert se konal za podpory Velvyslanectví Portugalské republiky.
Všechny cesty vedou do Říma. Ale i z Říma! Vizme například, an svatý Vojtěch pílí z římského Aventina zpět do Čech, by založil dějiště tohoto koncertu. Nebo Domenica Scarlattiho, jak míří z Říma do Lisabonu, kde má dojít k osudovému setkání s mladým talentovaným hudebníkem José Antóniem Carlosem de Seixas, jeho oddaným žákem. 31. července se tito dva za doprovodu bravurního portugalského Ludovice ensemble setkali znovu. Společnost jim dělali další Italové a Portugalci – Pietro Paolo Capellini, Carlo Ambrogio Lonati či Pedro Lopes Nogueira.
Program koncertu
Pietro Paolo Capellini (fl. 2. pol. 17. stol.)
Sonata a violino e basso
Pedro Lopes Nogueira (fl. 1720)
4 pezzi per violino e basso
José António Carlos de Seixas (1704–1742)
Sonata a violoncello e basso, Ap.19.1
Sonata per cembalo, Ap. 19.7
Michele Mascitti (1664–1760)
Sonata a violino e basso, Op. I No. 1
Carl’Ambrogio Lonati (1645 – cca1710)
Sonata a violino e basso
José António Carlos de Seixas
& Anonym / Anonymous (1. pol. 18. stol.)
3 pezzi per violino e basso
Sonata (16.3)
Domenico Scarlatti (1685–1757)
2 Sonate per cembalo, K.4, K.8
Sonata IV: Allegro & Sonata VIII: Allegro
Sonata a violino e basso, K.88
Letní slavnosti staré hudby 2013
Hudební rozhledy 10/2013, Lukáš Vytlačil
Poslouchat jeho [Luca Giardini] hru bylo skutečným potěšením. Výborná technická jistota se u něj snoubila se skvělým hudebním cítěním. Díky tomu byl koncert naplněn jak brilantními technickými pasážemi, tak i skutečně jemnou hrou, kde kraloval velmi jemný, místy by se dalo říci až křehký a zároveň dokonale plný zvuk houslí, stejně jako detailní práce s artikulací.
Všechny tóny, zejména ve volné větě, byly propojeny v dokonalém plynutí zvuku a svůj nástroj měla Vinagre dokonale zvládnutý i po stránce technické.
Bravurní hra Josepa Marii Martího na barokní kytaru dodávala vybraným skladbám temperamentní charakter, který v některých přechodech působil nesmírně uvolňujícím dojmem.
Všichni hudebníci byli navíc doslova pohlceni hudbou a jejich vystoupení bylo také esteticky velmi krásným a příjemným zážitkem.