Římská slavnost
Velkolepý koncert v kardinálském paláci
A. Corelli, G. F. Händel – concerti grossi
A. Scarlatti, A. Vivaldi, G. F. Händel – árie
Claire Lefilliâtre – soprán
orchestr
ARTE DEI SUONATORI (Polsko)
Aureliusz Goliński – housle, umělecký vedoucí
& COLLEGIUM MARIANUM (Česká republika)
Lenka Torgersen – koncertní mistr
Jana Semerádová – umělecká vedoucí
Úterý 6. 8. 2013, 19.30
Pražský hrad, Španělský sál, Praha 1
Koncert se konal za podpory Polského institutu v Praze a Francouzského institutu v Praze a ve spolupráci se Správou Pražského hradu.
Sláva barokního Říma je spjatá s pompou kardinálských paláců. Sídla těchto uměnímilovných mecenášů se v řadě případů stala také dějištěm klíčových událostí hudební historie. Kardinál Benedetto Pamhilj, jenž strávil mládí ve slavném Palazzo Doria Pamphilj (dnes jedné z římských galerií, proslulé díly Caravaggia, Tiziana, Velasqueze a dalších), je například autorem libret ke kantátám a oratoriím Alessandra Scarlattiho a G. F. Händela. Carlo Colonna zase zaměstnával Giovanni Bononciniho, jednoho z nedoceněných barokních géniů, a rodák z Benátek Pietro Ottoboni – kardinál, básník, libretista a horlivý sběratel partitur v jedné osobě – poskytl ve svém paláci útočiště produkcím barokní opery, která byla v Římě na počátku 18. století zakázána.
Opulentní hudební hostiny v Ottobiniho honosném Palazzo della Cancelleria (opulentní do té míry, že jej na sklonku života přivedly k bankrotu), byly východiskem Římské slavnosti, která uzavřela program Letních slavností staré hudby. V kardinálově rezidenci se u jednoho notového pultu sešli například Antonio Vivaldi a Arcangelo Corelli, častými hosty zde byli Händel, Scarlatti i Bononcini. 6. srpna ve Španělském sále spojily zvuk barokní orchestry Arte dei Suonatori z Polska a pražské Collegium Marianum, aby podpořily zářivý soprán Claire Lefilliâtre a znovu umožnily shledání kardinálových chráněnců.
Program koncertu
Arcangello Corelli (1653 – 1713)
Concerto grosso in B flat major, Op. 8 No. 5
Concerto grosso in C minor, Op. 6, No. 3
Giovanni Bononcini (1670 – 1747)
Voglio piangere (aria di Maddalena z oratoria Maddalena in casa del Fariseo, 1690)
G. F. Händel (1685 – 1759)
Concerto grosso in G major, Op. 3 No. 3
Lascia la spina, cogli la rosa (aria di Piacere, Il Trionfo del Tempo e del Disinganno, 1708, HWV 46a)
Chi ben ama non paventa (z Aminta e Fillide: Arrista il passo, 1708, HWV 83)
Alessandro Scarlatti (1660–1725)
La tua destra, o sommo Dio (aria di Giuditta z oratoria La Giuditta, 1693)
Antonio Vivaldi (1678–1741)
Vedrò con mio diletto (aria di Anastasio, Il Giustino, 1724, RV 717)
Festival, jenž umí vynalézat, končil slavností v paláci
MF DNES, 8. 8. 2013, Věra Drápelová
Dobrou volbou byla francouzská zpěvačka Claire Lefilliâtre, jejíž temný soprán téměř bez vibrata a neokázale sugestivní projev ozvláštnil árie Bononciniho, Scarlattiho, Vivaldiho a Händela. Slavnost to byla důstojná, stejně jako celý festival.
Letní slavnosti staré hudby
Harmonie 9/2013, Michaela Freemanová
Závěr letošních Letních slavností staré hudby měl půvab pohledu do světa dvorské kultury času baroka, se všemi jejími zvláštnostmi.
Letní slavnosti staré hudby 2013
Hudební rozhledy 10/2013, Lukáš Vytlačil
Vzácným hostem byla sopranistka Claire Lefilliâtre, jedna z nejvýznačnějších francouzských sólistek současnosti. Její hlas se vyznačoval perfektní intonační jistotou a zvukovou plností…
Houslová sóla v podání Lenky Torgersen i Aureliusze Golińského byly prvotřídní ukázkou technické brilance i muzikálního přístupu.
Co se týče smyčců, jednalo se asi o nejlepší práci s akustikou, jakou ve Španělském sále pamatuji.
„Římská slavnost“ byla jak skvělým koncertem, tak i důstojným zakončením letošních Letních slavností staré hudby, které opět nabídly jedinečnou náplň pro několik pražských večerů.