Portrét benátský
Italské árie ve Versailles
J.-B. Lully, F. Couperin, M. Pignolet de Montéclair, J.-F. Rebel, A. Campra
Daniela Skorka – soprán (Izrael)
LES FOLIES FRANÇOISES (Francie)
Patrick Cohën Akenine – housle, umělecký vedoucí
Benjamin Chénier – housle
François Poly – violoncello
Béatrice Martin – cembalo
André Henrich – teorba
Pondělí 11. 7. 2016, 20.00
Zámek Troja
Koncert se konal za laskavé podpory Francouzského Institutu v Paříži, Francouzského Institutu v Praze a ve spolupráci s Centrem barokní hudby Versailles a Galerií hlavního města Prahy a pod záštitou Izraelského velvyslanectví v Praze.
Stejně jako Zámek Troja odráží skvostnou apeninskou architekturu – díky svým tvůrcům, jimiž byli Jean-Baptiste Mathey a Giovanni Domenico Orsi –, vyrůstá galský barok z baroku vlašského. Vždyť někteří „Francouzi“ se v Itálii dokonce narodili. Například Florenťan Giovanni Battista Lulli, kterého celý svět zná jako francouzského mistra Jeana-Baptista Lullyho. Program v podání francouzského souboru Les Folies françoises a izraelské sopranistky Daniely Skorky dosvědčil, že i mnozí další skladatelé působící na versaillském královském dvoře vzhlíželi k italské kolébce s obdivem a pokorou. Často právě k Benátkám, jež k portrétování přímo vybízejí.
Program koncertu
Jean-Baptiste Lully (1632–1687)
La plainte italienne, Psyché
4ème entrée „Les Italiens“ du Ballet des Nations,
Le Bourgeois Gentilhomme
Jean-Féry Rebel (1666–1747)
Tombeau de Monsieur de Lully
Michel Pignolet de Montéclair (1667–1737)
Cantate italienne Morte di Lucretia
André Campra (1660–1744)
Per piacer al mio ben, Carnaval de Venise
All'incanto d'un bel riso, Les Fêtes Vénitiennes
La Farfalla intorno ai fiori, Les Fêtes Vénitiennes
François Couperin (1668–1733)
Sonade La Piémontaise, Les Nations
La Douceur, Neuvième Concert intitulé Ritratto del Amor
Král tančí, gondoly plují. Začal festival, jenž hýří nápady
idnes.cz, 13. 7. 2016, Věra Drápelová
Soubor se ve skladbách jeho i dalších autorů, jako jsou François Couperin, Michel Pignolet de Montéclair nebo André Campra, předvedl na špičkové úrovni, ovšem největším překvapením byla mladá izraelská sopranistka Daniela Skorka. Hned v úvodní Lullyho skladbě Italský nářek zasvítil příjemný kulatý, zvučný hlas, doslova kypící krásou a zdravím. A především technicky vzorně vybavený, takže pěvkyně byla schopna vyzpívat vášnivé poryvy například v Montéclairově kantátě Smrt Lukrécie. Její přirozený výraz na pódiu naznačoval, že této dámě se nejspíš dostalo i hereckého nadání.
Letní slavnosti 2016 zahájily s francouzským šarmem
casopisharmonie.cz, 14. 7. 2016, Lukáš Vytlačil
Daniela Skorka nechala skvěle vyznít působivou dramatičnost, vtělenou do čtyř recitativů a třech árií, a výtečně vystihla rovněž rafinované střídání přímého vystupování postavy Lukrécie a vypravěče, provázejícího příběhem. Její jemný kultivovaný projev s naprosto jistou vokální technikou byl pro tuto hudbu skutečně ideální. Svoji muzikalitu a smysl pro vnímání celku i detailu kompozice bezezbytku dosvědčila rovněž výtečnou prací s časem, vybranou náročnou ornamentikou, naprosto samozřejmě prováděnou komunikací s ansámblem i jasně patrnou výslovností textu. [...] Stejně zdařile provedeny byly i italské árie Andrého Campry, které byly malým dramaturgickým překvapením, neboť se na koncertních pódiích neobjevují vůbec často, ačkoliv jde o výbornou hudbu. [...] Již od prvních tónů bylo zřejmé, že soubor Les Folies françoises se skládá z prvotřídních hráčů, kteří však navíc tvoří skutečně kompaktní těleso, jež je sehráno natolik dobře, že jejich vzájemné cítění je do té míry empatické, že potřebují jen příležitostně v konkrétních místech navazovat oční kontakt.
Operní panorama: Benátky v Praze
lidovky.cz, 20. 7. 2016, Helena Havlíková
Zahájení letošních Letních slavností staré hudby potvrdilo vysoké renomé tohoto mezinárodního hudebního festivalu, který se koná v různých historických místech Prahy už po sedmnácté. […] Způsob, jakým Daniela Skorka dokázala vyjádřit nářek Lullyho Psyché, rozsáhlou dramatickou scénu zneuctěné Lukrécie Michela Pignoleta de Montéclair se závěrečnou apoteózou smrti této římské šlechtičny, ale také radostné milostné hrátky André Campry byl strhující. Její barevný, plný soprán, který se báječně nesl sálem Trojského zámku, asi nejpříhodněji vystihuje výraz „šťavnatý“. A hráči souboru Les Folies françoises s brilantní technikou a souhrou v čele s houslistou Patrickem Cohënem Akeninem jí byli vyrovnanými partnery.
