La favorita

Virtuózní houslové koncerty Antonia Vivaldiho

 

CECILIA CON AMICI (Nizozemí)
Cecilia Bernardini – sólové barokní housle, umělecká vedoucí
Alice Evans – barokní housle
Alfonso Leal de L'Ojo – barokní viola
Femke Huizinga – barokní viola
Petr Hamouz – barokní violoncello
Ondřej Štajnochr – kontrabas
Pawel Siwczak – cembalo

 

Úterý 19. 7. 2016, 19.30
Pražský hrad, Rudolfova galerie
Koncert se konal ve spolupráci s Velvyslanectvím Nizozemského království, ING Bank a se Správou Pražského hradu v rámci cyklu Hudba Pražského hradu.

 

Není snad výraznějšího hudebního symbolu bájného města na laguně, než jakým je Antonio Vivaldi. I dnes je jeho hudebním duchem město doslova prostoupeno. Vprostřed července se ozvuky slávy rusovlasého Benátčana rozezněly i v Praze. V Rudolfově galerii Pražského hradu představila úchvatná houslistka holandsko-italského původu Cecilia Bernardini se svými hudebními přáteli koncerty věnované Vivaldiho favoritce z Ospedale della Pietà, jíž se díky výjimečnému talentu neřeklo jinak než Anna da Violin (Anna s houslemi). Program připomněl i další Vivaldiho nadané svěřenkyně: Candidu dalla Viola, Luciettu Organistu či Annetu dal Basso. Středobodem večera však byly housle a sólistka světového formátu, jejíž skvělá hra jí vysloužila pomyslný přídomek „Cecilia da Violin“.

 

Program koncertu

Antonio Vivaldi (1678–1841)
Houslový koncert h moll per [la] Sig.ra Anna Maria
Houslový koncert E dur, RV270a, “Il Riposo”
Sinfonia pro smyčce a basso continuo g moll, RV156
Houslový koncert B dur, RV363 “Il Corneto da Posta"
Houslový koncert D dur, RV772 (224)
Koncert d moll pro smyčce a basso continuo, RV128
Houslový koncert F dur, RV283

 

Božský Antonio
casopisharmonie.cz, 19. 7. 2016, Luboš Stehlík
Její hra byla plná decentního citu, sladkosti a dobrého vedení melodie. Pochopení stylu, proměn nápad a provedení ornamentiky bylo dokonalé! [...] Večer s Cecilií Bernardini a jejími přáteli byl velmi příjemný, potěšil nádhernou hudbou, naznačil několik podob instrumentálního koncertu Antonia Vivaldiho a byl dokladem jeho zásadního významu pro vývoj ritornelové formy a kodifikace třívětého schématu instrumentálního koncertu.