Don Quixote

Nespoutaná hudebně-divadelní adaptace slavného románu

SVĚTOVÁ PREMIÉRA

Compagnie Scapinove:
Bastien Ossart, Julien Cigana, Benjamin Egner – herci (Francie)
Stanislav Palúch – housle
Marcel Comendant – cimbál
Jana Semerádová – flauto traverso
Bětka Májová – rekvizity a scéna
Pierre Perronet – osvětlení
Bastien Ossart – režie

s českými titulky

Středa 1. 8. 2012, 19.30
Městská divadla pražská – Divadlo ABC, Vodičkova 28, Praha 1

Čtyři roky po úspěšném představení  Molièrových Scapinových šibalství přivedla do Prahy francouzsko-česko-slovenská Compagnie Scapinove novou kreaci, v níž rozehrála dobrodružství potulného rytíře Dona Quijota de la Mancha. Prázdné jeviště divadla ABC se vmžiku zaplnilo postavami oživlými v podání tří herců-komiků. Před zraky diváků se v nespoutaném rytmu odvinula široká škála stylizovaných gest, akrobatických kousků, tanečních kroků a zpívaných čísel. Předivo této vskutku důmyslné adaptace jednoho z nejslavnějších vyprávění všech dob totiž osnuje těsná souhra herců a hudebníků. V jejich podání se baroko prolnulo s jazzem, lidovou melodikou, ale i všudypřítomnými španělskými rytmy. Brilantní instrumentalisté a improvizátoři Stano Palúch a Marcel Comendant, známí nejenom v jazzovém světě, spolu s barokní flétnistkou Janou Semerádovou názorně předvedli, jak se zdánlivě různorodé hudební světy mohou navzájem inspirovat a společně proměňovat v nové formy.

Představení podpořili Francouzský institut v Praze, Institut français a Slovenský institut.

Umělci řekli o projektu

Jana Semerádová
dramaturgyně festivalu, členka hudební sekce Compagnie Scapinove a spoluautorka hudby:

„Představení s názvem Don Quixote slibuje celou řadu hudebních nápadů – např. idée fixe pro dona Quijota a Sancho Panzu, taneční i náladové non-mesuré plochy, ale především originální kompozice vzniklé přímo pro účely tohoto představení a nesoucí ozvuky slovanského, moldavského i jihoevropského folklóru.“

Bastien Ossart
režisér, člen divadelní sekce Compagnie Scapinove

„V pravém slova smyslu – nelze s jistotou tvrdit, že Sancho a don Quijote jsou skutečnými přáteli – sami by tak svůj vztah nepojmenovali. Nicméně věrnost, náklonnost, vzájemná podpora a upřímnost, jež k sobě chovají, mě přivádí na myšlenku, že pokud přátelství existuje, podobá se určitě tomu, co my sami právě prožíváme, co k sobě pojí nás herce se zdejšími hudebníky a co zakládá náš vztah s pořádající institucí a hudebním souborem Collegium Marianum, rozvíjený od dob představení Scapinových šibalství v létě 2007.“