Die Bach-Familie

Ensemble Polyharmonique je uskupení vokálních sólistů působících na evropské scéně staré hudby. Jeho základní repertoár tvoří hudba renesance a baroka. V souladu s historicky poučenou interpretační praxí soubor propojuje ideje německé a franko-vlámské vokální kultury do živé a zároveň poetické interpretace.
 
O mezinárodním uznání souboru svědčí četná pozvání na festivaly po celé Evropě: například Oude Muziek Utrecht, Bachfest Leipzig, Meer Stemmig Gent, Stockholm Early Music Festival, Letní slavnosti staré hudby v Praze, Les Nuits de Septembre v Liège, Trigonale v Klagenfurtu, Thüringer Bachwochen, Händel-Festspiele v Halle, Tage Alter Musik Regensburg, Heinrich Schütz Musikfest, Köthener Bachfesttage atd.
 
V případě repertoáru s instrumentálním doprovodem (oratoria, mše a kantáty Johanna Sebastiana Bacha, Dietricha Buxtehudeho, Claudia Monteverdiho či Georga Friedricha Händela) soubor spolupracoval s renomovanými barokními orchestry, jako jsou Akademie für Alte Musik Berlin, Wrocławska Orkiestra Barokowa, Freiburger Barockorchester, Holland Baroque, L’Arpa Festante, Arte dei Suonatori a Orkiestra Historyczna.
 
Kromě provádění známějšího repertoáru staré hudby se Ensemble Polyharmonique věnuje také objevování neznámých děl 17. a 18. století. Tato díla byla zaznamenána na četných CD (2015: „Musicalische Seelenlust“, 2016: „Francesco Cavalli: Requiem“, 2017: „Chor-Music auff Madrigal-Manier“, 2019: „Johann Georg Künstel: Markuspassion“, 2020: „Heinrich Schütz: Geistliche Chor-Music 1648“, 2021: „Historia Nativitatis“, 2022: „Wolfgang Carl Briegel: Zwölf Madrigalische Trost-Gesänge“, „Johann David Heinichen: Dresden Vespers“, „Lambert de Sayve: Ad Vesperas“ a „Bach Family“) a rovněž na videonahrávkách.
 
Členové souboru společně s hudebním dramaturgem Oliverem Geislerem rozvíjejí myšlenku interpretovat hudební kompozici Auferstehungshistorie Heinricha Schütze současným způsobem a inscenovat ji jako hudební film. Povzbuzeni Schützovou vlastní větou „das Werk für die Hand zu nehmen“ („vzít dílo do svých rukou“) nacházejí k tomuto baroknímu mistrovskému dílu zcela nový přístup: dnešní diváci jsou konfrontováni s tím, jak se vyrovnat s pochybnostmi, nadějí, útěchou, strachem a nespoutaným štěstím.

Alexander Schneider se narodil v saském městě Frankenberg. V letech 1987 až 1996 byl členem chlapeckého sboru Dresdner Kreuzchor, poté začal studovat u Petera Herrmanna na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně. V roce 2004 úspěšně dokončil studium zpěvu a pedagogiky.
 
Zúčastnil se mistrovských kurzů u renomovaných umělců, jako jsou David Cordier, Jeffrey Gall a Peter Kooij, a v roce 2002 získal cenu na soutěži Musica Antiqua v Bruggách.
 
Jako kontratenorista spolupracuje s mnoha významnými soubory (Cantus Cölln, Concerto Palatino, Pygmalion, Collegium 1704, Collegium Vocale Gent, Akademie für Alte Musik Berlin, Ricercar Consort, Vox Luminis, Musica Fiata či Currende). Schneiderovy společné hudební projekty s dirigenty, jakými jsou Philippe Herreweghe, Raphaël Pichon, Václav Luks, René Jacobs, Kristjan Järvi, Stephen Stubbs, Ludger Rémy, Howard Arman, Joshua Rifkin, Philippe Pierlot, Martin Haselböck, Marcus Creed, Hermann Max, Hans-Christoph Rademann a Konrad Junghänel, vyústily v četné nahrávky, které dokládají jeho umělecké úspěchy.
 
Vystupoval na mnoha operních scénách, například v Theater Heidelberg, Lipské opeře, Goethe-Theater Bad Lauchstädt, Schlosstheater v Postupimi (Neues Palais) a v Theater Altenburg Gera. Debutoval v Luzerner Theater, kde ztělesnil Oberona v Brittenově Snu noci svatojánské. Představil se také v roli Mozarta v mezinárodní premiéře jazzové opery Casanova Daniela Schnydera ve švýcarském Gstaadu a v New Yorku (USA).
 
Se souborem Ensemble Polyharmonique, jehož je zakladatelem, realizuje projekty zaměřené na vokální hudbu pozdní renesance a baroka – koncerty, nahrávky, filmy i videozáznamy. Od roku 2024 působí jako dramaturg vokálního souboru Rheinische Kantorei pod vedením Edzarda Burchardse.
 
Alexander Schneider se stále častěji věnuje dirigování větších oratorních děl, například Monteverdiho Mariánských nešpor z roku 1610, Händelova Mesiáše a Bachovy Mše h moll. Od roku 2014 žije v Belgii, kde vede sbor Amicantus ve městě Heusden-Zolder, a od roku 2025 převezme vedení komorního sboru Florilegium v Lovani. Kromě toho vyučuje zpěv na Academie Beringen a předává své zkušenosti na mistrovských kurzech a workshopech.