Acis and Galatea

Sopranistka Helena Hozová pochází z Poličky. Zpěv studovala na pardubické konzervatoři, JAMU v Brně a na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech (Christiane Hossfeld, Ludger Rémy). Účastnila se řady mistrovských kurzů s osobnostmi operního světa, jako je Tom Krause, Federica Proietti, Gabriela Beňačková nebo Josef Protschka.   Spolupracovala s Moravskou filharmonií Olomouc, Komorní filharmonií Pardubice, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín a soubory Les Gouts Réunis (Lucembursko), Collegium Marianum, Barocco sempre giovane či Ensemble Inégal. V současnosti spolupracuje především se souborem Collegium 1704, který se specializuje na interpretaci staré hudby.   Jako sólistka se představila na festivalech Salzburger Festspiele, Chopin i jego Europa (Varšava), Smetanova Litomyšl, Svatováclavský hudební festival; dále v Theater an der Wien, v koncertní síni Zarydadye v Moskvě nebo v Centro Nacional de Difusón Musical v Madridu. V roli Nicandra v opeře Arsilda Antonia Vivaldiho se představila ve Slovenském národním divadle pod taktovkou Václava Lukse (režie David Radok), v Opéra Royal de Versailles, Opéra de Lille, Grand Théâtre de Luxembourg a Théâtre de Caen.   Společně s kytaristkou Irenou Sedláčkovou v roce 2010 založila Duo Nana, které se zaměřuje na interpretaci skladeb současných českých autorů. Pro Český rozhlas natočila Sedm písní na slova F. L. Čelakovského od Pavla Haase, Zpíváno dětem a Květomluva od Luboše Sluky a pro Českou televizi jazzovou mši Karla Růžičky Celebration Jazz Mass. V roce 2019 absolvovala s uskupením Duo Siempre Nuevo koncertní turné s písňovými cykly Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Manuela de Fally a Joaquína Rodriga v Portugalsku, Brazílii a Peru.

Vojtěch Semerád je absolventem Pražské konzervatoře, Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (sbormistrovství) a Conservatoire National Supérieur de Musique v Paříži (barokní housle u Françoise Fernandeze). Je finalistou mezinárodní soutěže Telemann-Wettbewerb v Magdeburku. V sólovém zpěvu se zdokonaloval od roku 2010 na mnoha mistrovských kurzech a soukromých lekcích, například u Chantal Santon Jeffery, Petera Kooije či Poppy Holden.   Jako sólový zpěvák je Vojtěch Semerád zván renomovanými soubory, jako jsou Les Arts Florissants, Ensemble Correspondances, Wrocławska Orkiestra Barokowa, Vox Luminis nebo Huelgas Ensemble, s nimiž vystupuje na významných mezinárodních scénách a festivalech, jako jsou Théâtre des Champs-Elysées, Park Avenue Armory New York, Logan Center Chicago, Concertgebouw Rotterdam, Wigmore Hall London, Palau de la Música Barcelona ad. Vystoupil v operních inscenacích, mezi nimiž jmenujme: Acis and Galatea Georga Friedricha Händela (Acis), Atys Jeana-Baptista Lullyho (Atys), David et Jonathas (Pythonisse) a Histoires Sacrées Marca-Antoina Charpentiera nebo The Fairy Queen Henryho Purcella. Je vyhledávaným interpretem Evangelisty v pašijích a oratoriích Johanna Sebastiana Bacha.   Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, s nímž interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě, například na Oude Muziek Utrecht, MAfestival Brugge, Voices of Passion Leuven, Laus Polyphoniae Antwerpen, Klangvokal Dortmund, Pražské jaro, Innsbrucker Festwochen, Tage Alter Musik Regensburg a Concentus Moraviae.   Vojtěch Semerád je jako houslista stálým členem souboru Collegium Marianum a rovněž vystupuje v multižánrových a autorských projektech.   Podílel se na více než 30 nahrávkách zejména pro Deutsche Gramophon, Naïve, Harmonia Mundi, Passacaille a Supraphon a pravidelně nahrává pro Český rozhlas. Věnuje se také badatelské činnosti, zaměřené na objevování vokální hudby 15. až 17. století ve střední Evropě.

Ondřej Holub v raném mládí prošel Kühnovým dětským sborem a chlapeckým sborem Pueri gaudentes, díky kterému se stal i dětským sólistou Státní opery Praha v inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny. Klasický zpěv studoval nejprve soukromě u Lenky Pištěcké, poté na pražské konzervatoři u Valentina Prolata; později se pěvecky rozvíjel u Jiřího Kotouče.   Od roku 2019 spolupracuje s barokním souborem Collegium 1704, kde účinkuje jako sólista i ansámblový zpěvák. S tímto ansámblem si zazpíval mimo jiné také tenorový part v Bachově Mši h moll ve francouzském Vézelay. Pravidelně spolupracuje také se souborem Ensemble Damian, se kterým účinkoval v operách La contesa de’ numi Leonarda Vinciho (Marte) a L’Amor non há legge Antonia Caldary (Tirsi). Oba tyto tituly byly uvedeny na festivalu Olomoucké barokní slavnosti, Caldarova opera třikrát zazněla i na Smetanově Litomyšli na zámku Nové Hrady (2018). Jako sólista pravidelně spolupracuje s řadou souborů a orchestrů (FOK, Jihočeská filharmonie, Filharmonie Hradec Králové). Působí jako ansámblový zpěvák většiny předních tuzemských souborů staré hudby – Schola Gregoriana Pragensis, Cappella Mariana, Collegium Marianum, Ensemble Inégal, The Czech Ensemble Baroque, Musica Florea, Victoria Ensemble.   V letech 2013–2019 byl členem komorního sboru Martinů Voices, jenž se řadí mezi elitní interprety hudby 20. století a soudobé hudby. Pravidelně se účastní prestižních tuzemských i zahraničních festivalů. V roce 2007 založil s bývalými členy sboru Pueri gaudentes mužské vokální kvinteto Rudolfvoice, se kterým vystoupil například i ve washingtonském Kennedy Center. Mimo jiné také externě spolupracuje s Pražským filharmonickým sborem, s nímž při výročí 100 let od založení Československa účinkoval v newyorské Carnegie Hall v provedení Mahlerovy Druhé symfonie.

Barytonista Roman Hoza studoval v Brně a ve Vídni. Je absolventem prestižního Young Singers Project při Salzburger Festspiele a operních studií Opéra National de Lyon a Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu.   V roce 2015 debutoval v pražském Národním divadle jako Figaro ve Figarově svatbě Wolfganga Amadea Mozarta a od té doby patří mezi jeho pravidelné hosty. Od září 2016 je členem sólistického ansámblu Národního divadla Brno, kde vytvořil řadu stěžejních rolích barytonového oboru (například Belcore v opeře Nápoj lásky Gaetana Donizettiho, Escamillo v Carmen Georgese Bizeta). Jako host se představil opernímu publiku ve Vídni, Lyonu, Salzburgu, Düsseldorfu, Duisburgu, Kolíně na Rýnem, Kaiserslauternu a dalších městech. Klíčovou úlohu v jeho repertoáru hrají mozartovské a rossiniovské role. V sezóně 2019/1920 se Roman Hoza vrátil do Deutsche Oper am Rhein – nejprve jako host a o rok později již jako člen stálého ansámblu. V sezóně 2023/2024 se zde představí jako Taddeo v Italce v Alžíru Gioacchina Rossiniho, v muzikálu Šumař na střeše Jerry Bocka a také ve světové premiéře opery Manfreda Trojahna Septembersonate.   Roman Hoza je vyhledávaným interpretem koncertního repertoáru. V říjnu 2023 vystoupil ve Dvořákově kantátě Svatební košile pod taktovkou Jakuba Hrůši s orchestrem Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Během spolupráce s Václavem Luksem (Collegium 1704) a dalšími soubory zaměřenými na starou hudbu (Collegium Marianum, Ensemble Inégal, Musica Florea, Czech Ensemble Baroque) se mnohokrát představil jako sólista, například v oratoriu Mesiáš Georga Friedricha Händela nebo v Janových pašijích Johanna Sebastiana Bacha.   Speciální místo v jeho pěvecké kariéře zaujímají písně. Je laureátem písňové kategorie Mezinárodní soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Cyklus Dichterliebe Roberta Schumanna provedl v Rudolfinu, v roce 2022 zpíval pod taktovkou Roberta Kružíka s Brněnskou filharmonií Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera. Písňové cykly francouzských skladatelů (Maurice Ravel, Jaques Ibert, Francis Poulenc) v jeho podání zazněly v Düsseldorfu v létě 2023.

Tomáš Lajtkep se začal věnovat sólovému zpěvu soukromě při studiu elektrotechniky na Vysokém učení technickém v Brně. Nejdříve navštěvoval lekce u Hany Málkové v Brně, od roku 2015 u Luďka Löbla v Praze. V interpretaci barokní a renesanční hudby čerpá ze svých zkušeností z mistrovských kurzů u basisty Joela Fredericksena, sopranistky Evelyn Tubb a tenoristy Erika Stoklossy.   Od roku 2008 navázal spolupráci s předními ansámbly, které se věnují interpretaci středověké, renesanční a barokní hudby v České republice i v dalších evropských zemích. Patří mezi ně Schola Gregoriana Pragensis, Collegium 1704, Cappella Mariana, Collegium Marianum, Ensemble Inégal, Hof-Musici, Ensemble Berg, v zahraničí pak Collegium Vocale Gent (Philippe Herreweghe), La Capella Reial de Catalunya (Jordi Savall), Cinquecento Ensemble, In Alto Ensemble, Vox Luminis, La Grande Chapelle, Copenhagen Soloists, Wrocław Baroque Ensemble a Balthasar Neumann Chor & Ensemble. S těmito soubory spolupracuje na koncertních i nahrávacích projektech.   Se souborem Collegium Marianum účinkuje v opeře Georga Friedricha Händela Acis and Galatea. V divadle J. K. Tyla v Plzni se představil v opeře Claudia Monteverdiho L’incoronazione di Poppea pod taktovkou Vojtěcha Spurného v režii Ondřeje Pilaře. S ansámblem Hof-Musici pod uměleckým vedením Ondřeje Macka nastudoval operu Giovanniho Buonaventury Vivianiho La vaghezza del fato (v roce 2022 v její světové premiéře) a v roce 2023 operu Antonia Gianettiniho L’Echo ravvivata (na Festivalu barokního umění v barokním divadle v Českém Krumlově).   Tomáš Lajtkep se věnuje také soudobé hudbě s ansámbly Orchestr Berg a Cappella Mariana – jedná se například o kompozice skladatelů, jakými jsou Steve Reich, Wolfgang Rihm, Stanislav Hořínka nebo Martin Smolka.

Pražský soubor Collegium Marianum se od svého založení v roce 1997 věnuje provádění hudby 17. a 18. století se zvláštním zaměřením na české a ve střední Evropě působící autory. Jako jeden z mála takto profilovaných profesionálních souborů v České republice má ve svém repertoáru nejenom koncertní díla, ale pravidelně se věnuje také scénickým projektům.   Soubor působí pod uměleckým vedením flétnistky Jany Semerádové, jejíž badatelská činnost a studium barokní gestiky, deklamace a tance umožnily rozšířit umělecký profil souboru i o propojení s barokním tancem a divadlem. Jsou také předpokladem nevšedních dramaturgií souboru s řadou novodobých premiér. Soubor úzce spolupracuje s renomovanými sólisty (Hana Blažíková, Simona Houda-Šaturová, Roberta Mameli, Raffaele Pe, Chantal Santon Jeffery ad.) a realizoval projekty s významnými dirigenty či režiséry (Andrew Parrott, Rudolf Lutz, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory ad.). Umělecká spolupráce s Centre de musique baroque de Versailles přinesla dramaturgicky mimořádné projekty francouzské barokní hudby a tance; významná je také spolupráce s loutkovým divadelním souborem Buchty a loutky.   Collegium Marianum se těší uznání zahraniční i české odborné kritiky a pravidelně natáčí pro ČT, ČRo a zahraniční rozhlasové stanice. Vystoupení na řadě festivalů a prestižních pódií byla přijata s velkým ohlasem.   Vydavatelství Supraphon v rámci řady „Hudba Prahy 18. století“ vydalo již deset nahrávek souboru. Nahrávka „Lilium mezi trním“ se sólistkou Hanou Blažíkovou byla nominována na ceny Anděl 2022.   Collegium Marianum je rezidenčním souborem MHF Letní slavnosti staré hudby. Je nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby udělovaného českou sekcí Mezinárodní hudební rady UNESCO.

Buchty a loutky jsou nezávislé alternativní loutkové divadlo pro děti i dospělé. Bylo založeno v roce 1991 absolventy loutkářské katedry pražské DAMU. Od té doby uvedlo na 40 titulů, řadu jednorázových projektů v oblasti netradičního divadla a specifických výtvarných akcí. Podílelo se také na tvorbě loutkových a animovaných filmů. Buchty a loutky vytvářejí unikátní divadelní poetiku. Jejich vlastní tvorbu i zpracování klasických titulů charakterizuje silný improvizační prvek a osobitý humor. Důraz je kladen na výtvarnou stránku inscenací, založenou na kombinaci starých hraček a opotřebovaných předmětů s nejnovějšími technologiemi. Součástí většiny představení je originální komponovaná hudba, v řadě případů živě interpretovaná.   Jednotlivé inscenace jsou realizovány 3 až 8 herci. Divadlo je stálým hostem studiové scény Švandova divadla na Smíchově v Praze, většinou je však na cestách. Ročně odehraje okolo 250 představení v Čechách i v zahraničí (Evropa, Japonsko, Tchaj-wan, USA, Kanada, Mexiko), účastní se řady mezinárodních přehlídek a festivalů a pořádá divadelní festival Buchty a loutky dětem / Pohádková Kinského zahrada. Buchty a loutky se věnují také filmové tvorbě: jedná se například o filmy Chcípáci (režie Radek Beran), Strings (Anders Rønnow-Klarlund), Kuky se vrací (Jan Svěrák), Zelený křeček (Bedřich a Světlana Glaserovi) a Sedmnáct, celovečerní dokument o Buchtách a loutkách (Tomáš Petráň).   Dostalo se jim ocenění na mnoha festivalech v Čechách i zahraničí, například Skupova Plzeň, Calgary Animated Objects Society Festival v Kanadě, Dschungel Wien, Internationales Theaterfestival Potsdam, Hohensteiner Puppenspielfest, Silkeborg Dukketeaterfestival v Dánsku nebo Taipei Filmfestival na Taiwanu.

Flétnistka Jana Semerádová absolvovala Pražskou konzervatoř, Filozofickou fakultu UK v Praze a Koninklijk Conservatorium v Haagu. Je laureátkou mezinárodních soutěží v Magdeburku a Mnichově.   Jana Semerádová je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum a dramaturgyní koncertního cyklu Barokní podvečery a MHF Letní slavnosti staré hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti v českých i zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance.   Pod jejím vedením Collegium Marianum každoročně uvádí několik novodobých premiér. Na svém kontě má řadu CD; nahrávky se souborem Collegium Marianum jsou výrazně zastoupeny v úspěšné řadě „Hudba Prahy 18. století“ u vydavatelství Supraphon, pro něž Semerádová nahrála též dvě svá profilová CD „Solo for the King“ a „Chaconne for the Princess“.   Vystupuje na významných evropských pódiích a festivalech (například Oude Muziek Utrecht, Musikfestspiele Potsdam Sanssouci, Händel-Festspiele v Halle, Pražské jaro), jako sólistka spolupracovala například s Magdalenou Koženou, Sergiem Azzolinim, Alfredem Bernardinim a Enricem Onofrim. Pravidelně účinkuje například se soubory Il Suonar Parlante, Wrocławska Orkiestra Barokowa či Orkiestra Historyczna.   V roce 2015 se habilitovala na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze a získala docenturu v oboru flétna. V roce 2019 obdržela cenu Pražské skupiny Společnosti pro vědy a umění.   V roce 2020 přinesly prestižní ceny Anděl České hudební akademie nominaci Janě Semerádové a Erichu Traxlerovi v kategorii „Klasika“ za CD „Chaconne for the Princess“.