Akademie Versailles 2018

Chantal Santon-Jeffery, o níž se často hovoří jako o nejlepší francouzské sopranistce současnosti, ztvárnila celou řadu operních rolí od Mozarta až po soudobý repertoár. Vedle kritikou vyzdvihovaného podání titulní role v opeře Michela Fourgona Lolo Ferrari, se také zaskvěla jako Senta ve Wagnerově Bludném Holanďanu, jako guvernantka v Brittenově Utahování šroubu, v titulní roli Camprovy opery Tancrède nebo v Purcellově Králi Artušovi a Didoně a Aeneasovi.

Spolupracovala s mnoha významnými tělesy jako Le Concert Spirituel, Les Talens Lyriques, Le Cercle de l’Harmonie, Les Siècles, Opera Fuoco, Bruselská filharmonie a Hongkongská filharmonie. V nedávné době se podílela na produkcích v Théâtre des Champs-Elysées a Salle Pleyel v Paříži, v Královské opeře ve Versailles, v Avignonské opeře a v opeře v Liège. Vystupovala také v Centru BOZAR v Bruselu, ve Vídeňském Konzerthausu a dalších. Vášeň pro znovuobjevování klasicistního a romantického francouzského repertoáru ji přivedla k dlouhodobé spolupráci s nadací Bru Zane Foundation, jejímž výsledkem byla četná vystoupení a nahrávky.

Mezi četné operní nahrávky Chantal Santon-Jeffery patří Purcellův „King Arthur“ (Concert Spirituel; DVD), Ollonova „Frédégonde“, Duboisova „La Messe Pontificale“ (s Bruselskou filharmonií), Sacchiniho „Renaud“ (Les Talens Lyriques), Mozartova a Lachnitzova „Les Mystères d’Isis” a Rameauovy opery “Les fêtes de l’Hymen” (Le Concert Spirituel), a „Le Temple de la Gloire“ (Les Agrémens).

Režisérka a choreografka Deda Cristina Colonna se věnuje zejména oblasti barokní a klasicistní opery. Její styl je silně ovlivněn vlastními interpretačními a studijními zkušenostmi v oboru barokního tance, gestiky a dobového herectví. Přestože vychází ze zásad historicky poučené interpretace, její práce se setkává s nadšeným ohlasem současného publika díky zapojení moderních inscenačních postupů ovlivněných dramatem a dalšími formami současného divadla.

Deda Cristina Colonna absolvovala studium klasického baletu na Civico Istituto Musicale Brera (Novara) a na Ecole Supérieure d’Etudes Chorégraphiques (Paříž). Poté studovala na pařížské Sorboně, kde se specializovala na renesanční a barokní tanec. Spolupracovala se společností Theater der Klänge v německém Düsseldorfu a byla sólistkou a hostující choreografkou taneční společnosti New York Baroque Dance Company.

Její režijní práce zahrnuje originální projekty jako například Voluptas Dolendi – I Gesti del Caravaggio (Teatro Verdi, Trieste) a choreografii k řadě operních děl a inscenací, z nichž jmenujme například Ottone in Villa A. Vivaldiho (Copenhagen Opera Festival; nominace na Reumert Award za nejlepší operní inscenaci roku2014), Il Giasone F. Cavalliho a Il Matrimonio Segreto D. Cimarosy (Drottningholm Palace Theatre), Armide J.-B. Lullyho (Innsbruck Festival of Early Music and Music Festival Potsdam Sanssouci) a Didone Abbandonata L. Vinciho (Opera Florence / Maggio Musicale Fiorentino).

Jory Vinikour je považován za jednoho z nejvýznačnějších cembalistů své generace. Jory Vinikour, původem rodák z Chicaga, měl díky Fullbrightovu stipendiu možnost studovat v Paříži u Huguetta Dreyfuse a Kennetha Gilberta. První ceny v Mezinárodní cembalové soutěži ve Varšavě (1993) a v Soutěži Pražského jara o rok později mu přinesly pozornost hudební veřejnosti a angažmá na festivalech a v koncertních cyklech, v sálech a operních domech celého světa. Je vyhledávaným sólistou, komorním hráčem ve spolupráci s řadou předních instrumentalistů a zpěváků, ale také učitelem a dirigentem.

Jako interpret sólových koncertantních partů v repertoáru sahajícím od Bacha přes Poulanca až po Naymana, vystupoval s řadou špičkových orchestrů, jako jsou Rotterdamská filharmonie, Komorní orchestr Lausanne, Symfonický orchestr francouzského rozhlasu, Nizozemský komorní orchestr, Symfonický orchestr MDR, Filharmonie města Cape Town a Royal Scottish National Orchestra. Jako hráč basso continua a komorní hráč spolupracoval s předními světovými umělci, jako jsou Anne Sofie von Otter, David Daniels, Vivica Genaux, Magdalena Kožená, Annick Massis, Marijana Mijanovic, Dorothea Röschmann a Rolando Villazón. Pravidelně vystupuje také s orchestry prestižních operních institucí a festivalů v Evropě: například Pařížská opera, Nizozemská královská opera, Salzburský festival, Teatro Real de Madrid, festivaly v Baden-Baden, Glyndebourne a další.

Hudební historik a teoretik, odborník na francouzskou operu 18. století Benoît Dratwicki je od roku 2006 uměleckým ředitelem Centra barokní hudby ve Versailles (CMBV). Státem podporovaná instituce se zaměřuje na znovuobjevování francouzské barokní hudby a její propagaci ve Francii a zejména v zahraničí. Benoît Dratwicki, který studoval také hru na violoncello a fagot na konzervatoři v Metz a poté muzikologii na pařížské Sorbonně, je autorem řady odborných publikací (např. první biografie ředitele Pařížské opery Antoina Dauvergna nebo monografie o Françoisi Colinovi de Blamontovi) a moderních edic barokních partitur. Podílel se také na přípravě novodobých premiér, nahrávek a inscenací hudebně-dramatických děl francouzského baroka.

Je vyhledávaným autorem muzikologických textů do bookletů renomovaných nahrávacích společnosti (např. soubor francouzských oper v podání souboru Concert Spirituel pro label Glossa). Pro CMBV připravuje spartace vokálních děl dochovaných v tamních archivech (např. kolekce děl Camprových, Lullyho a Remeaua). V letech 1996 až 2008 spolupracoval se souborem L’Astrée, jehož je spoluzakladatelem, a pro jehož účely pořídil úpravy řady dobových skladeb. V přepisech a spartacích pokračoval také na základě zakázek od jiných souborů (Messe pontificale Théodora Duboise pro Bruselskou filharmonii, Picciniho Atys pro Le Cercle de l’Harmonie atd.). Od roku 2006 se podílí na tvorbě kulturního programu Centra francouzské romantické hudby Palazzetto Bru-Zane v Benátkách. V této instituci zastává roli kulturního poradce se zvláštním pověřením pro produkci operních děl.

Je pravidelným hostem kolokvií, konferencí a mezinárodních porot. Dlouhodobě se věnuje přípravě inscenací významných historických hudebních a hudebně-dramatických děl, podílí se na přípravě zásadních mezinárodních koprodukcí a uvádění méně známého francouzského dobového repertoáru ať už na koncertních pódiích, operních scénách, nebo na CD a DVD nahrávkách.

Po absolutoriu humanitních studií se zaměřením na hudbu a hudební dějiny na Univerzitě v Pise a studiu klavírní hry na konzervatoři v Lucce, získala Barbara Nestola titul PhD v oboru muzikologie na Univerzitě v Tours. V letech 2000 až 2001 byla výzkumnou pracovnicí na univerzitě v Pise.

Od roku 2001 zastává funkci Ingénieur d’études v Národním centru vědeckého výzkumu (CNRS) a je součástí výzkumného týmu při Centru vyšších studií renesance při Centru barokní hudby ve Versailles. Je členkou vědeckého týmu s názvem „Cavalli a benátská opera 17. století“ při Mezinárodní muzikologické společnosti, která pod vedením Ellen Rosan z Yaelovy univerzity dohlíží na vydání děl Francesca Cavalliho u společnosti Bärenreiter. Její práce se věnují přijetí italské hudby ve Francii, hudební praxi Comédie Italienne a Comédie Française a repertoáru dochovanému v Královské hudební akademii v Paříži. Pravidelně spolupracuje s profesionálními interprety při přípravě koncertních programů, recitálů, operních inscenací a nahrávacích projektů.