Večer pro krále

Katherine Watson studovala starou angličtinu, norštinu a starou keltštinu na Trinity College v Cambridge, kde byla také stipendistkou a členkou kolejního sboru. Záhy po absolutoriu vyhrála konkurz do vokálního tělesa Le Jardin des Voix pod vedením Williama Christieho a od té doby s Christiem a jeho souborem Les Arts Florissants vystupuje pravidelně na koncertech v Evropě a po celém světě.

Významná angažmá v nedávné době a blízké budoucnosti zahrnují znovuúčinkování na scéně Théâtre des Champs Elysées, tentokrát jako Juno v Monteverdiho Návratu Odyssea do vlasti, debutové vystoupení s Komickou operou Berlín jako Amélite v Rameauově opeře Zoroastre, titulní roli v Purcellově Mirandě v Komické opeře v Paříži, roli Iphis v oratoriu Jephtha v Opéra National de Paris, koncertní provedení Händelových árií na Mezinárodním festivalu ve Španělském Santanderu a role Dafne v Händelově kantátě Apollo e Dafne, obojí ve spolupráci s Orchestra of the Age of Enlightenment, dále také provedení Händelova Mesiáše ve spolupráci se sbory Händelovy a Haydnovy společnosti a orchestry BBC NOW a Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, Bachovy Janovy pašije s Les Arts Florissants, Vánoční oratorium se sborem cambridžské Trinity College a vídeňské vystoupení se souborem The Sixteen.

Spolupracovala s celou řadou dalších význačných dirigentů, jako jsou Paul Agnew, Harry Bickett, Harry Christophers, Stephen Cleobury, Jonathan Cohen, Emmanuelle Haïm, Nicholas Kraemer, Stephen Layton, Sir Roger Norrington a Christophe Rousset.

Sopranistčina diskografie zahrnuje nahrávky Bachova Vánočního oratoria (Stephen Layton, Orchestra of the Age of Enlightenment a Trinity College Choir), Marazzoliho díla Oratorio di Santa Caterina (Erin Headley) a nahrávku Monteverdiho madrigalů s Jonathanem Cohenem a souborem Arcangelo (Hyperion, 2014). Na svém kontě má také řadu DVD nahrávek, jako například Cavalliho La Didone, kde vystupuje v roli Cassandry (Opus Arte), Monteverdiho Korunovaci Poppey, v níž ztvárnila roli Cnosti/Damigelly (EMI), Rameauovu operu Dardanus, kde se objevila jako Sen/Láska/Frygijská žena (Harmonia Mundi) a Händelovo oratorium Theodora (Warner Classics) z roku 2017.

Mathias Vidal vystudoval muzikologii na Univerzitě v Nice a je absolventem pařížské konzervatoře, kde studoval ve třídě Christiane Patard.

Je držitelem prestižního titulu „Révélation Classique“ v roce 2007, udělovaného agenturou ADAMI.

Repertoár Mathiase Vidala zahrnuje belcantové role, jako je Ernesto v Donizettiho Donu Pasqualovi (Lisabon), Elvino v Belliniho Náměsíčné (Velké divadlo v Moskvě), Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském (Saint-Céré) a Ramiro v La Cenerentole (Gut-Immling).

Je také ceněným interpretem barokního repertoáru a podílel se na inscenacích Rameauova Hippolyta a Aricie na Festivalu v Glyndebourne, Purcellova Krále Artuše (Montpellier, Versailles a Besançon) a Indické královny (Schwetzingen), Monteverdiho Korunovace Poppeiny (Teatro Real v Madridu, pařížský Salle Pleyel, Lille a Dijon), Cavalliho La Didone (Caen, Luxembourg a Théâtre des Champs Élysées v Paříži), Monteverdiho Orfea a Cavalliho La Calisto (Bayerische Staatsoper v Mnichově), Rameauova Le Temple de la Gloire (Lièges a Versailles) a ztvárnil titulní role v Bendově Pygmalion (Houston, Dallas a New York) a v Rameauově operách Platée (Japonsko) a Dardanus (Versailles).

Od absolutoria na Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris vystupovala Anna Chirescu s řadou různých společností a souborů soudobého tance ve Francii, Evropě a USA.

Od roku 2013 pravidelně spolupracuje s Národním centrem choreografie a společností CNDC Angers pod vedením Roberta Swinstona a vystupuje v repertoárových kusech Merceho Cunninghama po celém světě. Na poli barokní hudby spolupracovala Anna Chirescu například se společností Les Cavatines na provedení Rameauovy opery Hippolyte et Aricie v Pařížské opeře a nastudování opery Pygmalion, která byla uvedena na festivalu Innsbrucker Festwochen der alten Music v Rakousku.

Jako absolventka pařížského Institutu politických studií, kde studovala Vztahy s veřejností a Kulturní komunikaci, pracuje také jako publicistka a recenzentka tanečních představení.

Poté, co v roce 1998 absolvoval Choreografickou školu v Kazani, stal se Artur Zakirov v sedmnácti letech členem baletního souboru Kazaňské národní opery. Po úspěšné spolupráci s francouzskou choreografkou Karine Saportou v roce 2001 začal spolupracovat s Národním centrem choreografie v Caenu, kde se věnoval soudobému tanci.

Od doby, kdy pro sebe v roce 2011 díky spolupráci s Natalie van Parys objevil barokní tanec, spolupracuje pravidelně také s její společností Les Cavatines. Mezi nejvýraznější inscenace, na nichž se podílel, patří představení s názvem Amadis de Gaule, které bylo uvedeno v Královské opeře ve Versailles, Rameauova opera Hippolyte et Aricie v Pařížské opeře a také opera Pygmalion uvedená na festivalu Potsdam Musik Festspiele. Artur Zakirov spolupracuje také s jinými choreografy a význačnými režiséry historických hudebně-dramatických děl.

Od roku 1988 se jako sólistka a asistentka choreografie souborů Ris et Danceries (umělecká vedoucí Francine Lancelot) a L’Eventail (umělecká vedoucí Marie-Geneviève Massé) představila na řadě mezinárodních turné a ve slavných operních inscenacích. Během kariéry měla možnost spolupracovat s dirigenty jako William Christie, Christophe Rousset, Emmanuelle Haïm a Jean-Claude Malgoire.

Jako choreografka se Natalie van Parys vedle pravidelné práce se souborem Les Cavatines podílela na řadě operních inscenací. Natalie van Parys opakovaně spolupracovala s proslulým režisérem Yannisem Kokkosem na realizaci inscenace Saint-Saënsovy opery Samson et Dalila (Gergiev, Mariinsky Theater, 2016) a Picciniho Turandot (Calderon, operní domy v Lorraine a Montpellier, 2013). Byla také choreografkou šesti inscenací pro Mezinárodní festival Hokutopia v Tokyu, včetně Rameauových děl Pygmalion, Les Fêtes d’Hébé a Anacréon.

LES CAVATINES

Od svého založení v roce 2002 se taneční společnost Les Cavatines pod vedením Natalie van Parys věnuje baroknímu repertoáru a znovuobjevování bohaté tradice francouzské opery. Projekty a inscenace realizované společností se setkávají s velkým ohlasem u publika.

Les Cavatines se podíleli na inscenacích, jako jsou Hippolyte et Aricie J.-Ph. Rameaua v pařížské Národní opeře, Amadis de Gaule J.-C. Bacha v pařížské Komické opeře, Mozartovo dílo Apollo et Hyacinthus v Cité de la Musique v Paříži nebo představení Caractères de la danse J.-F. Rebela a Rameauovy opery Pygmalion.

Společnost také uvedla dvě hudební představení podle scénáře a v jevištním zpracování Natalie van Parys. Jedná se o Comme de bien entendu ! a Une Fille en Or, v nichž umělecká vedoucí souboru uvádí znovu v život díla svého dědečka Georgese van Paryse, který byl autorem filmové hudby, například k filmu Francouzský kankán.

Pražský soubor Collegium Marianum se od svého založení v roce 1997 věnuje provádění hudby 17. a 18. století se zvláštním zaměřením na české a ve střední Evropě působící autory. Jako jeden z mála takto profilovaných profesionálních souborů v České republice má ve svém repertoáru nejenom koncertní díla, ale pravidelně se věnuje také scénickým projektům.
 
Soubor působí pod uměleckým vedením flétnistky Jany Semerádové, která zároveň hostuje jako sólistka u významných evropských orchestrů. Badatelská činnost Jany Semerádové, stejně jako její studium barokní gestiky, deklamace a tance umožnily rozšířit umělecký profil souboru od čistě hudebního zaměření k propojení s barokním tancem a divadlem a jsou také předpokladem nevšedních dramaturgií s řadou novodobých premiér. Soubor úzce spolupracuje s renomovanými sólisty (Hana Blažíková, Simona Houda-Šaturová, Roberta Mameli, Raffaele Pe, Chantal Santon Jeffery ad.) a realizoval projekty s významnými dirigenty či režiséry (například Andrew Parrott, Rudolf Lutz, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory). Umělecká spolupráce s Centre de musique baroque de Versailles přinesla dramaturgicky mimořádné projekty francouzské barokní hudby a tance (například Michel-Richard de Lalande: Grands Motets), a to včetně novodobých premiér. S loutkovým divadelním souborem Buchty a loutky Collegium Marianum uvádí originální inscenace (například Francesco Cavalli: Calisto, Georg Friedrich Händel: Acis and Galatea).
 
Collegium Marianum se těší uznání zahraniční i české odborné kritiky a pravidelně natáčí pro Českou televizi, Český rozhlas a zahraniční rozhlasové stanice. Vystoupení souboru na festivalech a prestižních pódiích (například Oude Muziek Utrecht, Musikfestspiele Potsdam Sanssouci, Händel-Festspiele v Halle, Tage Alter Musik Regensburg, Bachfest Leipzig, Festival de Sablé, Klangvokal Dortmund, Palau de la Música Catalana v Barceloně, Pražské jaro, Svatováclavský hudební festival či Concentus Moraviae) byla přijata s velkým ohlasem. Pro festival Händel-Festspiele v Halle ansámbl v roce 2023 nastudoval scénické provedení Händelovy opery Alessandro Severo.
 
V roce 2008 soubor zahájil úspěšnou spolupráci s hudebním vydavatelstvím Supraphon, které v rámci řady „Hudba Prahy 18. století“ vydalo již deset jeho nahrávek s hudbou známých i méně známých skladatelů, jako jsou Jan Dismas Zelenka, František Jiránek, Jan Josef Ignác Brentner či Josef Antonín Sehling. Nahrávka „Lilium mezi trním“ se sólistkou Hanou Blažíkovou byla v roce 2022 nominována na ceny Anděl.
 
Collegium Marianum je rezidenčním souborem MHF Letní slavnosti staré hudby. Je nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby udělovaného českou sekcí Mezinárodní hudební rady UNESCO.

Flétnistka Jana Semerádová je jednou z nejvýraznějších osobností mezinárodní umělecké scény staré hudby, sólistkou světového formátu, dirigentkou, muzikoložkou a tvůrkyní jedinečných uměleckých projektů. Absolvovala Pražskou konzervatoř, Filozofickou fakultu UK v Praze (Teorie a provozovací praxe staré hudby) a Koninklijk Conservatorium v Haagu. Je laureátkou mezinárodních soutěží v Magdeburku a Mnichově.
 
Jana Semerádová je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum a dramaturgyní koncertního cyklu Barokní podvečery a mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti v českých i zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance. Své nevšední dramaturgie nezřídka staví na propojení hudebního a dramatického umění. Pod jejím vedením Collegium Marianum každoročně uvádí několik novodobých premiér. Na svém kontě má řadu CD; nahrávky se souborem Collegium Marianum jsou výrazně zastoupeny v úspěšné řadě „Hudba Prahy 18. století“ vydavatelství Supraphon, pro něž Semerádová nahrála i dvě svá profilová CD „Solo for the King“ a „Chaconne for the Princess“.
 
Jana Semerádová vystupuje na významných evropských pódiích a festivalech (například Bachfest Leipzig, Oude Muziek Utrecht, Musikfestspiele Potsdam Sanssouci, Innsbrucker Festwochen der Alten Musik, Händel-Festspiele v Halle, Festival de Sablé, Pražské jaro, Tage Alter Musik Regensburg, Wratislavia Cantans, Centre de Musique Baroque de Versailles, Konzerthaus ve Vídni a Berlíně či Palau de la Música Catalana), jako sólistka spolupracovala například s Magdalenou Koženou, Sergiem Azzolinim, Alfredem Bernardinim a Enricem Onofrim. Pravidelně účinkuje se soubory Akademie für Alte Musik Berlin, Il Suonar Parlante, Wrocławska Orkiestra Barokowa, Orkiestra Historyczna a Ars Antiqua Austria.
 
V roce 2015 se habilitovala na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze a získala docenturu v oboru flétna. Od roku 2024 vyučuje na Akademia Muzyczna im. Krzysztofa Pendereckiego w Krakowie.
 
V roce 2019 obdržela cenu Pražské skupiny Společnosti pro vědy a umění. O rok později přinesly ceny Anděl Janě Semerádové a Erichu Traxlerovi nominaci v kategorii „Klasika“ za CD „Chaconne for the Princess“. V prosinci 2024 byla oceněna prestižním francouzským Řádem umění a literatury (Ordre des Arts et des Lettres) v hodnosti Rytíř.