V zahradách múz

Chantal Santon Jeffery si získala renomé jedné z nejlepších francouzských sopranistek současnosti. Ztvárnila řadu rolí v operách Mozarta (Donna Anna, Donna Elvíra, Fiordiligi, hraběnka Almaviva), Brittena (Guvernantka v The Turn of the Screw), Purcella (King Arthur, Dido and Aeneas), Haydna (titulní role Armidy) a Rameaua (La Gloire v Le temple de la Gloire), v operetách a upozornila na sebe rovněž jako interpretka děl současných autorů.

Vystupovala v prestižních koncertních síních v Evropě, Americe a Asii. K jejím četným nahrávkám patří například barokní, klasicistní a romantické francouzské opery a oratoria, ale také díla Mozarta, Martinez, Stradelly, Da Gagliana, Purcella, Johanna Christiana Bacha a dalších skladatelů.

Nedávno vydané nahrávky: „Brillez, astres nouveaux!“ – recitál francouzských barokních operních árií se souborem Orfeo Orchestra pod taktovkou Györgyho Vashegyiho; Offenbachova opera Maître Péronilla s Orchestre National de France pod vedením Markuse Poschnera; Monteclairova opera Jephté a Rameauova opera Dardanus, opět se souborem Orfeo Orchestra.

Flétnistka Jana Semerádová je absolventkou Pražské konzervatoře, Filozofické fakulty UK v Praze a Královské konzervatoře v Den Haagu. Je laureátkou mezinárodních soutěží v Magdeburku a Mnichově.

Jana Semerádová je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum a dramaturgyní koncertního cyklu Barokní podvečery a MHF Letní slavnosti staré hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti v českých i zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance.

Pod jejím vedením Collegium Marianum každoročně uvádí několik novodobých premiér. Na svém kontě má řadu CD; nahrávky se souborem Collegium Marianum jsou výrazně zastoupené v úspěšné řadě „Hudba Prahy 18. století“ u vydavatelství Supraphon, pro něž nahrála též dvě svá profilová CD „Solo for the King“ a „Chaconne for the Princess“.

Vystupuje na významných evropských pódiích (např. Festival Oude Muziek Utrecht, Musikfestspiele Potsdam Sanssouci, Händel-Festspiele Halle, Pražské jaro), jako sólistka spolupracovala např. s Magdalenou Koženou, Sergiem Azzolinim, Alfredem Bernardinim a Enricem Onofrim. Pravidelně účinkuje např. se soubory Il suonar parlante, Wrocławska Orkiestra Barokowa či {oh!} Orkiestra Historyczna.

V roce 2015 se habilitovala na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze a získala docenturu v oboru flétna. V roce 2019 obdržela cenu Pražské skupiny Společnosti pro vědy a umění.

Stéphanie Pfister studovala hru na housle na Conservatoire à rayonnement régional ve Štrasburku. Zájem o interpretaci staré hudby rozvíjela dále na Schole Cantorum Basiliensis, kde studovala pod vedením Chiary Banchini a obdržela v roce 1997 sólový diplom. Zároveň studovala v oddělení staré hudby na Conservatoire à rayonnement régional v Toulouse, kde pod vedením Hélène Schmitt získala diplom první třídy v sólové hře na barokní housle a v komorní hře.

Bohatá koncertní kariéra Stéphanie Pfister zahrnuje pravidelnou spolupráci se soubory jako La Fenice (Jean Tubéry), Ensemble 415 (Chiara Banchini), le Parlement de Musique (Martin Gester), Akademia (Françoise Lasserre), Le concert d’Astrée (Emmanuelle Haim) a Le Poème Harmonique (Vincent Dumestre).

Diskografie Stéphanie Pfister obsahuje celou řadu nahrávek pro prestižní nahrávací společnosti jako Harmonia Mundi, K617, Zig-Zag Territoires a Alpha.

Je vyhledávanou pedagožkou a pravidelně vede interpretační kurzy, jež pořádá „Studio du parlement de musique“ či Národní symfonický orchestr města Nancy a Krajská konzervatoř v Poitiers. Opakovaně vedla smyčcovou a orchestrální třídu na Mezinárodní akademii v Sablé. Od roku 1997 vyučuje hru na barokní housle na konzervatoři ve Štrasburku.

Hraje na housle Sébastiana Klotze z roku 1750.

Béatrice Martin se na cembalo začala učit hrát už v šesti letech. Jejími učiteli byli ti nejlepší cembalisté dneška, jako Christiane Jaccottet na ženevské konzervatoři, Kenneth Gilbert a Christophe Rousset na pařížské konzervatoři a Huguette Dreyfus, Ton Koopman a Lars-Ulrik Mortensen v rámci řady mistrovských kurzů.

Po triumfu v Mezinárodní cembalové soutěži v Bruggách v roce 1998 a v soutěži MIDEM v Cannes v následujícím roce, kde získala titul „objev roku“ udělovaný agenturou Adami, následovala pozvání k účinkování na festivalech v Ambronay, Aix-en-Provence, Lanvellec, na bachovském festivalu v Combrailles, Printemps Baroque du Sablon, Festival Oude Muziek Utrecht, MAfestival v Bruggách, na koncertním Cyklu francouzských cembalistů v Mexiku, londýnském Festivalu barokní hudby, Les Folles Journées de Nantes a na Lisabonském festivalu V Paříži vystupovala v Théâtre du Châtelet, Komické opeře a Cité de la Musique, v recitálových programech zahrnujících kompletní provedení cembalových děl Couperina, Rameau a Bacha.

Je vyhledávanou hráčkou bassa continua a spolupracovala s celou řadou souborů včetně proslulých Les Talens Lyriques, Le Concert Spirituel, Ricercar a Il Seminario Musicale.

Více než dvacet let byla asistentkou uměleckého vedoucího Les Arts Florissants Williama Christieho a účastnila se projektů od Opery Garnier a Lincolnova centra po Teatro Colón v Buenos Aires, Tokijskou operu a další. Její umění je zaznamenáno na více než dvaceti CD a DVD nahrávkách.

Své bohaté zkušenosti zúročila Béatrice Martin také jako pedagog. V roce 2001 založila a do roku 2013 vedla cembalovou třídu na Escola Superior de Música de Catalunya v Barceloně (od 2001 do 2013) a v současné době externě vyučuje na Juilliard School v New Yorku. V letech 2011 a 2015 byla členkou poroty Mezinárodní cembalové soutěže v Bruggách.

V roce 2000 Béatrice Martin založila spolu s Patrickem Cohënem-Akeninem soubor Les Folies françoises, s nímž vystupovala na více než 400 koncertech ve Francii i v zahraničí. S Les Folies françoises nahrála mimo jiné čtyři CD věnovaná Bachovým dialogickým kantátám (pro Cypres), kompletní nahrávku sonát pro housle a cembalo (pro Fontmorigny; ocenění „Choc“ časopisu Le Monde de la Musique) a Bachovy cembalové koncerty (pro Cypres; ocenění „Diapason d’Or“).

Její nová sólová nahrávka s názvem „Les Sauvages“ (pro Cypres) dokládá zálibu v exotice pěstovanou u francouzského dvora v 17. a 18. století. Nahrávka získala čtyři hvězdičky v rubrice „Mad“ časopisu Le Soir a pět „Ladiček“ („Diapason“) od stejného časopisu.

Bruno Cocset je neúnavný hudební badatel, netypický interpret, vyhledávaný učitel a zakladatel souboru Les Basses Réunies. Jeho osobitá interpretace a tónová škála vychází z neustálého hledání dokonalé rovnováhy mezi brilantní instrumentální technikou, spontánní muzikalitou a přirozeným smyslem pro hudební a dobovou rétoriku.

Ve spolupráci s mistrem houslařem Charlesem Richém spolupracoval na vytvoření devíti originálních nástrojů navržených a uzpůsobených pro požadavky různých Cocsetových koncertních programů a nahrávek.

Po studiích v Tours a na Conservatoire National Supérieur de Lyon se Bruno Cocset začal věnovat hře na barokní violoncello, zpočátku jako samouk a později pod vedením Christopha Coina (v roce 1986 byl prvním absolventem v Coinově třídě na Conservatoire National Supérieur de Musique et Danse de Paris). Absolvoval také mistrovské kurzy u Annera Bijlsmy a houslisty Jaapa Schrödera.

Jeho úspěšná dlouholetá kariéra nezávislého interpreta je vystavěná na hudebních setkáváních a opírá se o nové interpretační podněty získávané od těch nejuznávanějších a nejinspirativnějších představitelů mezinárodní „barokní scény“. Cocsetovými nejčastějšími „hudebními přístavy“ byly soubory Il Seminario Musicale Gérarda Lesneho a Concert des Nations a Hespèrion XX-XXI Jordiho Savalla.

V roce 1996 založil Les Basses Réunies, s nímž pořídil nahrávku Vivaldiho cellových sonát. Nahrávka, která byla první z dlouhé řady Cocsetových CD pro společnost Alpha, získala Premio Vivaldi, prestižní ocenění udělované nadací Fondazione Giorgio Cini.

Bruno Cocset pravidelně vystupuje na koncertech ve Francii a řadě zemí Evropy stejně jako v Québecu a Rusku a věnuje se také pedagogické činnosti. Od roku 2001 vyučuje na pařížské konzervatoři a od roku 2005 na Haute École de Musique v Ženevě. V letech 2002 až 2013 vedl třídu barokního violoncella na Escola Superior de Música de Catalunya v Barceloně.

V roce 2011 založil Vannes Early Music Institute v Bretani, jehož činnost zahrnuje Evropskou akademii staré hudby, dílnu výroby nástrojů a výzkumné centrum zásobené repertoárem od renesance po 19. století.