Orfeo ed Euridice

Belgický ansámbl Scherzi Musicali vznikl před více než patnácti lety. Patří mezi přední soubory staré hudby a proslul svým osobitým pojetím tvorby 17. a 18. století, kterou zkoumá a objevuje s neutuchajícím zápalem. Ať už se jedná o zavedený, nebo znovuobjevený repertoár, Scherzi Musicali se k němu snaží přistupovat se stejnou objektivitou a každý parametr interpretace je předmětem výzkumu a úvah v rámci hledání nejvhodnějších vyjadřovacích prostředků pro uchopení daného hudebního stylu.
 
Personální obsazení souboru se pohybuje od tří až po více než čtyřicet hudebníků a jeho členové jsou soustředěni kolem zakladatele a uměleckého vedoucího Nicolase Achtena, který zpívá a doprovází se na loutnu, teorbu, harfu či cembalo. Achten je obklopen skupinou zpěváků a instrumentalistů, s nimiž v průběhu koncertních vystoupení soustavně rozvíjí zvukovou identitu ansámblu založenou na nástrojích bassa continua a jejich interakci s rétorickou stránkou zpěvu.
 
Soubor Scherzi Musicali vystupuje po celé Evropě, mimo jiné na těchto scénách a festivalech: Festivals de Wallonie, Festival van Vlaanderen, De Bijloke, De Singel, Concertgebouw v Brugách, AMUZ v Antverpách, BOZAR v Bruselu, Automne musical de Spa, Oude Muziek Utrecht, Operadagen Rotterdam, Ferrara Musica, Amici della Musica di Padova, Venetian Festival of Baroque Music, Tage Alter Musik v Herne, Musikfestspiele Potsdam Sanssouci, RheinVokal, Musikverein ve Vídni, Kölner Philharmonie, Itinéraire Baroque v Périgord Vert, Festival Embaroquement immédiat, Festival de musique Baroque dʼAmbronay, Kuhmon Kamarimusiikki, Barokkfest v Trondheimu, Teatro La Fenice atd.
 
Dosavadní diskografie souboru čítá třináct nahrávek, z nichž jedenáct přináší světové premiéry: „L’Euridice“ Giulia Cacciniho (2008), „Dulcis Amor Iesu“ – moteta Giovanniho Feliceho Sancese (2009), dvě alba „Petits motets“ Josepha-Hectora Fiocca (2009 a 2017), „La Catena d’Adone“ Domenika Mazzocchiho (2010), „How pleasant ’tis to Love“ – písně Henryho Purcella (2012), „Il Pianto d’Orfeo“ (2013), „La Maddalena“ – oratorium Antonia Bertaliho (2016). Novější CD představují světskou tvorbu Giovanniho Feliceho Sancese: „Dialoghi amorosi“ (2017), „O penosa lontananza“ – nepublikované kantáty Alessandra Scarlattiho (2018), „O splendida dies“ – moteta Giovanniho Paola Colonny (2019) a „Motets“ Jeana-Noëla Hamala (2021). K albům z posledních let patří „Leçons de ténèbres“ Charlese-Josepha van Helmonta (2023) a dvojalbum „Il concerto Caccini“, které vyšlo v roce 2024. Tyto nahrávky byly vydány u společností Alpha Classics, Deutsche Harmonia Mundi / Sony, Musique en Wallonie a Ricercar, pro kterou soubor nyní exkluzivně nahrává.
 
Každé album ansámblu bylo mezinárodní kritikou přijato s opravdovým nadšením: nahrávky získaly například ocenění Diapason d’or, Diapason découverte, Choc de Classica (Classica), Joker (Crescendo), ceny Octaves de la musique, La Clef (ResMusica), Prelude Classics Award, hodnocení čtyři hvězdičky (Monde de la musique), Muse d’or a Muse du mois (Muse baroque), Golden Ring (Classic Info), hodnocení „Outstanding“ (International Record Review), Prix Cæcilia atd.
 
Na filmovém plátně lze soubor Scherzi Musicali vidět v hudebním dokumentu Monteverdi, aux sources de l’opéra Philippa Béziata (televizní stanice Arte, 2017) nebo ve filmu À l’ombre des filles Étienna Comara (2022).
 
Ansámbl Scherzi Musicali je podporován Fédération Wallonie-Bruxelles (Direction générale de la Culture, Service de la Musique) a je rezidenčním umělcem v Koninklijk Museum voor Schone Kunsten v Antverpách.

Barytonista, cembalista, loutnista, harfista a dirigent Nicolas Achten se ve světě staré hudby prosadil již ve velmi mladém věku: v roce 2006 se stal laureátem VII. ročníku mezinárodní pěvecké soutěže v Chimay, při udílení cen Octaves de la musique byl zvolen umělcem roku 2009 v oboru klasické hudby a od Svazu belgického hudebního tisku obdržel cenu „Mladý hudebník roku 2009“.
 
Nicolas Achten studoval zpěv, loutnu, cembalo, historickou harfu a dirigování na Conservatoire royal de Bruxelles a Conservatoire royal de la Haye; svou hudební průpravu dále rozvíjel na různých mistrovských kurzech, zejména na Académie baroque européenne d’Ambronay a Centre de la voix de Royaumont.
 
Spolupracoval s řadou prestižních souborů staré hudby, mimo jiné L’Arpeggiata, Ensemble La Fenice, La Petite Bande, Ensemble Ausonia, Les Agrémens, Akadêmia, Les Talens Lyriques, Il Fondamento, Les Musiciens du Louvre, Il Seminario Musicale, Le Poème Harmonique, Akademie für Alte Musik Berlin, Ensemble Phoenix Munich, a vystupoval pod vedením dirigentů jako Jean Tubéry, Sigiswald Kuijken, Marc Minkowski, Christophe Rousset a René Jacobs.
 
Je jedním z mála pěvců ze sféry klasické hudby, kteří se dnes sami doprovázejí na hudební nástroj, čímž obnovuje historickou tradici. Ve snaze tento přístup dále prohloubit a uvést své hudební výzkumy do praxe založil soubor Scherzi Musicali, jehož koncerty po celé Evropě a třináct doposud vydaných nahrávek se setkaly s jednoznačně nadšeným přijetím publika i mezinárodní hudební kritiky: ocenění Diapason d’or, Diapason découverte, Choc de Classica časopisu Classica, Joker časopisu Crescendo, La Clef časopisu ResMusica, Prelude Classics Award, Muse d’or, Golden Ring (Classic Info), hodnocení „Outstanding“ časopisu International Record Review, Prix Cæcilia atd.
 
Nicolas Achten také experimentuje s neobvyklými žánrovými kombinacemi, vystupuje například v duu s folkovým akordeonistou Didierem Laloyem nebo v triu s jazzovým saxofonistou Manuelem Hermiou či pop-rockovým zpěvákem Krisem Danem.
 
V současné době je profesorem zpěvu v oboru staré hudby, vyučuje hru na loutnu a rovněž aplikovanou hudební teorii (historické ladění a temperatury) na Conservatoire royal de Bruxelles. V letech 2007–2015 byl hudebním ředitelem letních kurzů divadelní společnosti Muziektheater Transparant a je pravidelně zván na mistrovské kurzy po celé Evropě (Operastudio Vlaanderen, hudební program SIMAW v Namuru, University of East Anglia, Yorke Trust v Norfolku, Conservatorio di Milano atd.).