Evropa galantní

Chantal Santon Jeffery si získala renomé jedné z nejlepších francouzských sopranistek současnosti. Ztvárnila řadu rolí v operách Mozarta (Donna Anna, Donna Elvíra, Fiordiligi, hraběnka Almaviva), Brittena (Guvernantka v The Turn of the Screw), Purcella (King Arthur, Dido and Aeneas), Haydna (titulní role Armidy) a Rameaua (La Gloire v Le temple de la Gloire), v operetách a upozornila na sebe rovněž jako interpretka děl současných autorů.

 

Vystupovala v prestižních koncertních síních v Evropě, Americe a Asii. K jejím četným nahrávkám patří například barokní, klasicistní a romantické francouzské opery a oratoria, ale také díla Mozarta, Martinez, Stradelly, Da Gagliana, Purcella, Johanna Christiana Bacha a dalších skladatelů.

 

Nedávno vydané nahrávky: „Brillez, astres nouveaux!“ – recitál francouzských barokních operních árií se souborem Orfeo Orchestra pod taktovkou Györgyho Vashegyiho; Offenbachova opera Maître Péronilla s Orchestre National de France pod vedením Markuse Poschnera; Monteclairova opera Jephté a Rameauova opera Dardanus, opět se souborem Orfeo Orchestra.

Eugénie Lefebvre je vítězkou mezinárodní pěvecké soutěže v Corneille za rok 2017 a laureátkou mezinárodní soutěže barokní hudby ve francouzském Froville z roku 2013. Studovala v Centru barokní hudby ve Versailles a na Guildhall School of Music and Drama v Londýně.

 

Její vášnivé zaujetí barokní operou jí otevřelo cestu k účinkování v inscenacích, jako jsou Castor et Pollux J.-Ph. Rameaua, Médée M.-A. Charpentiera, Rameaův Hippolyte et Aricie, Le Bourgeois Gentilhomme J.-B. Lullyho, Les Fêtes Vénitiennes A. Campry, Orfeo ed Euridice Ch. W. Glucka, Mozartův Don Giovanni, Korunovace Poppeina C. Monteverdiho (jako Néron), Charpentierovy opery Les plaisirs de Versailles (jako La Conversation), La Descente d’Orphée aux Enfers (jako Aréthuse) a Actéon (jako Aréthuse), Le Pouvoir de l’Amour P. Royera (jako Imagination a Hersilie) a Lullyho Les Amants Magnifiques (jako Caliste) a Cadmus et Hermione (jako Hymen).

 

Koncertně vystupovala s celou řadou předních souborů od Le Concert d’Astrée (Emmanuelle Haïm), přes Les Arts Florissants (William Christie), Les Talens Lyriques (Christoph Rousset), Le Concert de la Loge (Julien Chauvin), Pygmalion (Raphäel Pichon), Ensemble Correspondances (Sébastien Daucé), La Rêveuse (Florence Bolton a Benjamin Perrot), Sagittarius (Michel Laplénie), Les Symphonistes (Olivier Schneebeli), až po Ensemble Sébastien de Brossard (Fabien Armengaud) a Le Poême Harmonique (Vincent Dumestre).

 

V současné sezoně debutuje Eugénie Lefebvre v řadě významných rolí, z nichž jmenujme například Didonu v Purcellově opeře Didon and Eneas, Issé ve stejnojmenné opeře André Cardinala Destouchese a také Doris, Olympii a Roxanu v Camprově opeře-baletu L’Europe Galante.

Americký tenorista Aaron Sheehan, který bývá označován za „jednoho z nejlepších tenoristů současnosti“ (The Boston Globe) je stejně doma na koncertním pódiu i na operní scéně. Ztvárnil titulní roli v nahrávce Charpentierovy opery La Descente d’Orphée aux Enfers, již inicioval Bostonský festival staré hudby a která získala titul „Nejlepší operní nahrávky“ při udílení cen Grammy v roce 2015.

 

Koncertní a operní angažmá jej zavedla na řadu prestižních pódií světa od festivalu Tanglewood přes Lincolnovo centrum, Metropolitní muzeum v New Yorku a Washingtonskou národní katedrálu po festivaly staré hudby v Bostonu, San Franciscu, Vancouveru, Houstonu, Tucsonu, Washingtonu DC a Madisonu nebo na Tage Alter Musik Regensburg.

 

Aaron Sheehan je také vyhledávaným interpretem Bachových oratorií a kantát, Händelových oratorií a Mozartových mší. Vystupoval s orchestry jako Symfonický orchestr Seattlu, American Bach Soloists, Boston Early Music Festival, Boston Baroque, Tafelmusik, Symfonický orchestr Severní Karolíny, New York Collegium, Orpheus Chamber Orchestra, Charlotte Symphony, Boston Cecilia, Charleston Bach Festival, Baltimore Handel Choir, Les Voix Baroque, Pacific Chorale, Tempesta di Mare, Aston Magna Festival, Bach Collegium San Diego, Pacific Music Works, Boston Museum Trio, Magnificat, Tragicomedia, Folger Consort a Concerto Palatino.

 

K plánovaným vystoupením a angažmá Aarona Sheehana patří Orlando Orlando generoso s BEMF, The Orpheus Project s Novozélandskou taneční společností, Eumete Il ritorno d’Ulisse in patria se souborem Opera Atelier a další provedení Bachových Matoušových a Janových pašijí, Mše h moll a Magnificat.

Clément Debieuvre (kontratenor) je absolventem studia barokního zpěvu při Centru barokní hudby ve Versailles, kde se též podílel na řadě koncertů a představení. Spolupracuje s mnoha předními francouzskými soubory a uměleckými platformami zaměřenými na barokní hudbu, mezi něž patří například: Les Arts Florissants, Le Concert Spirituel, Les Ambassadeurs, Les Surprises, Les Ombres, La Grande Écurie du Roy, Les Épopées, Ensemble Leviathan, Les Cris de Paris, Ensemble Correspondances, Pygmalion nebo Centrum barokní hudby ve Versailles.

 

V sezoně 2019–2020 v Ósace ztvárnil Pygmaliona ve stejnojmenné Rameauově opeře. V roce 2021 jej čekají Lullyho a Clérambaultova velká moteta, role Pythonisse v Charpentierově opeře David et Jonathas, operní projekt pro Maison de la radio v Paříži, opery Colina de Blamonta či provedení Monteverdiho madrigalů.

Po absolutoriu na konzervatořích v Marseille a Aix-en-Provence získal Philippe-Nicolas Martin magisterský titul v oboru muzikologie. V roce 2009 byl přijat do operního studia pro postgraduální studenty v Marseille (CNIPAL), kde se představil jako Gasparo v Donizettiho Ritě a jako Petr v Humperdinckově opeře Jeníček a Mařenka.

 

V uplynulých sezonách vystupoval jako Guglielmo v Mozartových Cosí fan tutte (Bulharsko), Seržant Belcore v Donizettiho Elixíru lásky (Malta), Belus a Un Guerrier v Rameauově Le Temple de la Gloire (San Francisco), Taddeo v Italce v Alžíru, Don Fernando ve Fideliovi a Marullo v Rigolettovi (Rennes), Papageno v Kouzelné flétně a jako Císařský komisař a Kníže Yamadori v Pucciniho Madame Butterfly (Open-air Opera Festival), Le Second Commissaire a Le Geôlier v Poulencových Dialozích karmelitek (Angers a Nantes), Královský hlasatel ve Wagnerově Lohengrinovi (Angers, Nantes a Saint-Etienne), Moralès v Bizetově Carmen (Metz, Avignon a Nancy), Hodiny a Kocour v Ravelově opeře Dítě a kouzla (Aix-en-Provence a následné turné v Bahrajnu), Jupiter v Rameauově Platée (Budapešť), Sciarrone v Pucciniho Tosce (Toulon), Hajný v Příhodách Lišky Bystroušky (turné po Francii) a Thésée v La Belle Mère Amoureuse.

 

Na koncertním pódiu se Philippe-Nicolas Martin představil v Brahmsově Německém rekviem, Faurého Requiem, Camprově Requiem, v kantátě L’Oiseau a vu tout cela Henri Saugueta, Berliozově Messe Solennelle, Orffově Carmině Buraně, Beethovenově Deváté Symfonii, Purcellově The Fairy Queen, Méhulově opeře Uthal, Saint-Saënsově Proserpině, Salieriho Les Horaces a Rameauově Naïs.

Douglas Williams je považován za jednoho z nejnadanějších basbarytonistů mladé generace a jeho umění v sobě podle recenzentů snoubí „přirozené herectví“ (Seattle Times) s „basovým témbrem obdivuhodné pevnosti“ (Music Web International), je jedním z nejžádanějších operních pěvců své generace. Spolupracoval s celou řadou význačných dirigentů, jako jsou Simon Rattle, Nicholas McGegan, Helmut Rilling, Neville Marriner, John Nelson a Christoph Rousset, a vystupoval na světoznámých pódiích, z nichž jmenujme například Lincoln Center, Kennedy Center, Mozart-Saal ve Stuttgartu a frankfurtskou Alte Oper. Vzhledem k rozsáhlému repertoáru, který zahrnuje hudbu čtyř staletí, je vyhledávaným interpretem Monteverdiho, Händela, Bacha a Mozarta, ale také partů romantické a moderní hudby.

 

„Dokonalý smysl Douglase Williamse pro dramatický náboj rolí“ (The New York Times) se projevuje jak na operním tak na koncertním pódiu. Významná angažmá z poslední doby zahrnují premiéru Scarlattiho La gloria di primavera v Carnegie Hall s Philharmonia Baroque Orchestra a Nicholasem McGeganem, programy barokní hudby s Les Talens Lyriques v Paříži, Versailles a Oslu a vystoupení v Carnegie Hall se skladbou Charlese Wuorinena It Happens Like This, ve spolupráci s Komorním orchestrem Metropolitní opery, nebo provedení Händelova Mesiáše s Nashvilleskou, Detroitskou a Houstonskou národní filharmonií.

 

V roce 2016 se Douglas Williams podílel na premiérové nahrávce Scarlattiho serenaty La gloria di primavera s Philharmonia Baroque Orchestra. Jeho nahrávka Charpentierovy opery La Descente d’Orphée aux Enfers s Boston Early Music Festival Orchestra získala Grammy za nejlepší operní nahrávku roku 2015.

Lisandro Abadie pochází z Buenos Aires, kde byl jeho prvním učitelem zpěvu Sergio Pelacani. Následovala hudební studia and basilejské Schole Cantorum ve třídě Evelyn Tubb a na Vysoké hudební škole v Luzernu, kde se školil pod vedením Petera Brechbühlera. Je držitelem ocenění Edwin Fischer Gedenkpreis z roku 2006 a v roce 2008 byl finalistou Händelovy pěvecké soutěže v Londýně.

 

Jako sólista spolupracoval s význačnými dirigenty a umělci, jako jsou William Christie, Facundo Agudin, Paul Goodwin a Skip Sempé. Spolupracoval se soubory jako Les Arts Florissants, Collegium 1704, The Orchestra of the Age of Enlightenment, Les Talens Lyriques, Le Poème Harmonique, Il Complesso Barocco, La Risonanza a La Tempête.

 

V roce 2014 se představil v inscenaci Händelovy opery Riccardo Primo, v nastudování Benjamina Lazara pro Mezinárodní Händelův festival v Karlsruhe, vystoupil v Bachových Matoušových pašijích v amsterdamském sále Concertgebouw a v Janových pašijích s Liverpoolskou filharmonií a ztvárnil roli Arganta v Händelově Rinaldovi v Národním divadle v Praze. Pravidelně vystupuje na händelovských festivalech v Londýně, Karlsruhe a v Göttingenu. V roce 2017 účinkoval Lisandro Abadie v Maraisově opeře Alcione pod vedením Jordi Savalla. Mezi projekty plánované pro tuto sezonu patří provedení Lullyho Phaëtona v ruském Permu a ve Versailles.

 

Diskografie Lisandra Abadieho zahrnuje nahrávky Händelovy opery „Siroe“ a Monteverdiho „Madrigalů“, CD s názvem „Hudba pro královnu Caroline“, kompilaci „Airs sérieux et à boire“, nahrávky „Pašijí“ Williama Hayese, Schumanova oratoria „Der Rose Pilgerfahrt“, Händelovy kantáty „Aci, Galatea e Polifemo“, kompilaci s názvem „The Tempest“, inspirovanou dramatem W. Shakespeara, nahrávku Bachovy Mše h moll, CD s Les Arts Florissants nazvané “Bien que l’Amour” a DVD nahrávku Händelova Vzkříšení (“La Resurrezione”).

Soubor Les Folies françoises vznikl v roce 2000. Soubor pod vedením houslisty Patricka Cohëna-Akenina usiluje o oživení repertoáru 17. a 18. století v duchu svobody, mnohosti a tvořivosti, jenž dominoval hudební produkci francouzského Velkého století (le Grand Siècle).

 

Podobně jako třináctý cyklus skladeb pro cembalo Françoise Couperina, podle nějž nese soubor jméno, chtějí Les Folies françoises vyjadřovat celou škálu barev a emocí charakteristických pro hudební výraz tehdejší doby. Soubor se díky smyslu pro detail a inovaci záhy stal pevnou součástí mezinárodní scény staré hudby a vystupoval na význačných pódiích, jako jsou Théâtre des Champs-Élysées, Théâtre du Châtelet, Cité de la Musique, Théâtre de la Ville in Paris, Arsenal de Metz, Chapelle Royale, Royal Opera of Versailles, a v operních domech v Dijonu a Nantes. Soubor je pravidelným hostem na Folles Journées de Nantes a na festivalech v Ambronay, Saint-Denis, Saintes, Beaune, Sully, Saint-Michel-en-Thiérache, La Chaise-Dieu a Sablé-sur-Sarthe.

 

Nahrávky souboru pro společnosti Cypres, Alpha, Fontmorigny, K617 a Camera Lucida se setkaly s nadšeným ohlasem recenzentů. Kompletní nahrávka Bachových sonát pro housle a basso continuo získala ocenění „Choc“ časopisu Monde de la Musique.

Patrick Cohën-Akenine je laureátem několika významných houslových soutěží, včetně soutěže Mladých sólistů v Douai, Soutěže Gérarda Pouleta ve Vichy a vítězem Mezinárodní smyčcové soutěže v Epernay. Jako uznávaný sólista spolupracoval s dirigenty, jako jsou Hervé Niquet, William Christie, Philippe Herreweghe a Christophe Rousset.

 

Jako dirigent je Patrick Cohën-Akenine často zván ke spolupráci s moderními orchestry, aby hráčům přiblížil základy poučené interpretace barokního a klasicistního repertoáru. V roce 2003 a 2011 takto spolupracoval s Orchestre des Pays de Savoie, v roce 2008 s orchestrem rouenské opery a v březnu téhož roku dirigoval inscenaci Purcellovy Dido a Aeneas v režii Dominiqua Pitoiseta v Opeře Bastille.

 

Patrick Cohën-Akenine se věnuje též pedagogické činnosti na konzervatoři ve Vallée de la Chevreuse a na konzervatoři J-B. Lullyho v Puteaux. V červnu 2010 mu bylo svěřeno vedení projektu obnovení orchestru Les Vingt-quatre Violons du roi (Dvacet čtyři králových houslí) při mistrovských kurzech na Royal College of Music v Londýně. V létě 2012 vedl anglo-francouzskou akademii zaměřenou na rekonstrukci Dvaceti čtyř králových houslí a řídil orchestr během turné, jehož součástí byla vystoupení ve Versailles, na festivalu v Montpellier a na londýnských Proms. V březnu 2017 vedl podobně zaměřený projekt s názvem Akademie Versailles v Praze, uspořádaný institucí Collegium Marianum a festivalem Letní slavnosti staré hudby ve spolupráci s Centrem barokní hudby ve Versailles.

 

V roce 2006 obdržel Patrick Cohën-Akenine rytířský řád za zásluhy v oblasti umění a literatury.

Pražský soubor Collegium Marianum se od svého založení v roce 1997 věnuje provádění hudby 17. a 18. století se zvláštním zaměřením na české a ve střední Evropě působící autory. Jako jeden z mála takto profilovaných profesionálních souborů v České republice má ve svém repertoáru nejenom koncertní díla, ale pravidelně se věnuje také scénickým projektům.   Soubor působí pod uměleckým vedením flétnistky Jany Semerádové, jejíž badatelská činnost a studium barokní gestiky, deklamace a tance umožnily rozšířit umělecký profil souboru i o propojení s barokním tancem a divadlem. Jsou také předpokladem nevšedních dramaturgií souboru s řadou novodobých premiér. Soubor úzce spolupracuje s renomovanými sólisty (Hana Blažíková, Simona Houda-Šaturová, Roberta Mameli, Raffaele Pe, Chantal Santon Jeffery ad.) a realizoval projekty s významnými dirigenty či režiséry (Andrew Parrott, Rudolf Lutz, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory ad.). Umělecká spolupráce s Centre de musique baroque de Versailles přinesla dramaturgicky mimořádné projekty francouzské barokní hudby a tance; významná je také spolupráce s loutkovým divadelním souborem Buchty a loutky.   Collegium Marianum se těší uznání zahraniční i české odborné kritiky a pravidelně natáčí pro ČT, ČRo a zahraniční rozhlasové stanice. Vystoupení na řadě festivalů a prestižních pódií byla přijata s velkým ohlasem.   Vydavatelství Supraphon v rámci řady „Hudba Prahy 18. století“ vydalo již deset nahrávek souboru. Nahrávka „Lilium mezi trním“ se sólistkou Hanou Blažíkovou byla nominována na ceny Anděl 2022.   Collegium Marianum je rezidenčním souborem MHF Letní slavnosti staré hudby. Je nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby udělovaného českou sekcí Mezinárodní hudební rady UNESCO.

Flétnistka Jana Semerádová absolvovala Pražskou konzervatoř, Filozofickou fakultu UK v Praze a Koninklijk Conservatorium v Haagu. Je laureátkou mezinárodních soutěží v Magdeburku a Mnichově.   Jana Semerádová je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum a dramaturgyní koncertního cyklu Barokní podvečery a MHF Letní slavnosti staré hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti v českých i zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance.   Pod jejím vedením Collegium Marianum každoročně uvádí několik novodobých premiér. Na svém kontě má řadu CD; nahrávky se souborem Collegium Marianum jsou výrazně zastoupeny v úspěšné řadě „Hudba Prahy 18. století“ u vydavatelství Supraphon, pro něž Semerádová nahrála též dvě svá profilová CD „Solo for the King“ a „Chaconne for the Princess“.   Vystupuje na významných evropských pódiích a festivalech (například Oude Muziek Utrecht, Musikfestspiele Potsdam Sanssouci, Händel-Festspiele v Halle, Pražské jaro), jako sólistka spolupracovala například s Magdalenou Koženou, Sergiem Azzolinim, Alfredem Bernardinim a Enricem Onofrim. Pravidelně účinkuje například se soubory Il Suonar Parlante, Wrocławska Orkiestra Barokowa či Orkiestra Historyczna.   V roce 2015 se habilitovala na Hudební a taneční fakultě AMU v Praze a získala docenturu v oboru flétna. V roce 2019 obdržela cenu Pražské skupiny Společnosti pro vědy a umění.   V roce 2020 přinesly prestižní ceny Anděl České hudební akademie nominaci Janě Semerádové a Erichu Traxlerovi v kategorii „Klasika“ za CD „Chaconne for the Princess“.