Kdo by tušil, že ho tato adresa zavede k jedné z nejvýznamnějších a také nejkrásnějších barokních památek v Čechách? Kdo by také tušil, že tam, kde se ještě v půlce 17. století nacházela skromná usedlost venkovské kněžny, vyroste o pár let později stavba takřka nadpozemského vzezření? Snad se podobné myšlenky honily hlavou hraběti Václavu Vojtěchovi ze Šternberka, když v letech 1679–1685 nechal zámek vybudovat. Jeho tehdejší úmysly předurčovaly velkolepou stavbu k funkci letního sídla šternberského rodu. Nenechte se však zmýlit – letní sídla nepřinášela svým majitelům pouze místo pro odpočinek. Měla je reprezentovat, zajistit jim prestiž u dvora a snad i šlechtický titul. Toho všeho Václav Vojtěch dosáhl. Není divu – hrabě nešetřil a na stavbu svého „letohrádku“ pozval ty nejlepší evropské umělce.

Architekt Jean Baptiste Mathey zámek projektoval jako typ klasické římské „villy suburbany“. Vnitřní výzdoba zpodobňuje převážně antické motivy, schodiště je vyzdobeno plastikami znázorňujícími boj bohů s Titány podle starořecké Iliady. Tyto výjevy patrně daly zámku i přilehlé vesnici jméno. Rezidenci v roce 1763 od rodu Šternberků odkoupila císařovna Marie Terezie, která ji později odkázala Ústavu šlechtičen. V roce 1922 zámek přešel do vlastnictví státu. Nepřehlédnutelný zámek Troja, majestátně se tyčící nad Vltavou, připomíná Olymp a jako ambrozie chutnají hudebním labužníkům koncerty zde pořádané. Hlavní sál spojuje dvě poschodí a jeho zdi i strop pokrývají fresky vítězství Habsburků nad Turky v bitvě u Vídně a oslavují tak tento mocný rod. Sál vypráví příběhy a hýří přitom temperamentem. Jeho charakter se ideálně pojí se vznešenou důstojností a bohatou barvitostí hudby 17. století v živelném projevu charismatických umělců.

Letní slavnosti tuto tradici zachovávají. Ze sálu vede dvojramenné schodiště přímo do rozsáhlé francouzské zahrady, jejíž hlavní osa míří k majestátním Hradčanům. Pokud barokní umění charakterizovalo hledání spojnice mezi božstvím a lidstvím, v Trojském zámku toto spojení nalézáme.