Název kláštera je podle legendy odvozen od břevna, které spatřili sv. Vojtěch a kníže Boleslav II. ve vodách potoka Brusnice, když se roku 993 rozhodli klášter založit. Jednalo se o první mužský klášter v Čechách, již od svého počátku zasvěcený řádu benediktinů. O současnou podobu se zasloužili Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác, když v polovině 18. století vystavěli barokní komplex, jak ho známe dnes.

Areál kláštera tvoří hlavně budova konventu, chrám sv. Markéty a rozlehlé klášterní zahrady s pavilonem Vojtěška, terasami a zbytky skleníků. Obdivovaný chrám sv. Markéty se pro svou krásu honosí titulem Basilica minor, který mu udělil papež Pius XII. v roce 1948. Budova konventu ukrývá cennou klášterní knihovnu, velkolepý Tereziánský sál a množství nádherně zdobených komnat. Stropní a nástěnné malby zvelebňují reprezentační prostory kláštera i chrámu sv. Markéty a budou první věcí, která se vám při jeho návštěvě vtiskne do paměti. Jedná se o díla věhlasných barokních mistrů Kosmy Damiána Asama (konvent) a Jana Jakuba Steinfelse (bazilika).

Klenotem kláštera je Tereziánský sál s pozoruhodnou stropní freskou Zázraku blahoslaveného Vintíře. Jméno tomuto prostoru dala Marie Terezie, když klášter v roce 1753 navštívila. Sál vyniká slavnostní atmosférou a přívětivou akustikou. Z oken se naskýtá osvěžující pohled do klášterních zahrad, bohatá výzdoba je pokušením pro oči, zemité barvy však poskytují pocit pohodlí.

Tereziánskému sálu sluší zvuk komorních seskupení, zvláště hebkost dřevěných dechových nástrojů či měkká barva tónů klavíru nebo jeho předchůdců. Klid kláštera a zároveň okázalost barokní výstavby povyšuje každý okamžik zde strávený ve sváteční událost.