Žádné místo v Praze není opředeno tolika pověstmi a není zahaleno mlžným oparem dávných dějin tolik jako Vyšehrad. Sídlo bájných knížat i prvního českého krále, svědek naší minulosti, inspirace české mytologie – tajemství je zde cítit doslova na každém kroku.
 
Nejinak je tomu v bazilice sv. Petra a Pavla, jíž v roce 2003 Jan Pavel II. udělil čestný titul basilica minor. Základy této stavby položil téměř před tisíciletím první český král Vratislav I. Po přesídlení panovníků na Pražský hrad se nicméně Vyšehrad začal vytrácet z českých dějin. Až Karel IV. jej určil za výchozí místo korunovačních slavností českých králů. Tehdy také započala výstavba gotického chrámu, který měl nahradit původní románský kostel. Stavba však nikdy nebyla dokončena… Po velké bitvě na Pankráci v roce 1420, v níž husité rozdrtili vojska císaře Zikmunda, vtrhl na Vyšehrad rozvášněný dav, aby drancoval a likvidoval vše, co mu stálo v cestě.
 
Na přelomu 16. a 17. století dostal chrám nové kněžiště a sakristii a byl podstatně zkrácen. Dnešní novogotickou podobu pak kostel získal v letech 1885–1903 podle puristických plánů Josefa Mockera. Tehdy také byly postaveny dvě mohutné věže, představující dnes nepřehlédnutelnou dominantu pražského panoramatu.
 
Bohatě zdobený interiér chrámu je vymalován v secesním slohu, inspirován mimo jiné dílem Alfonse Muchy. Nalezneme v něm také kopii vzácného deskového gotického obrazu Panny Marie Vyšehradské (Dešťové), ke které lidé vznášeli vroucí prosby v období sucha. Ornamenty vycházející z přírody jako listy, květy a vlnící se křivky krášlí každý centimetr vnitřní výzdoby baziliky – místa, kde si historie podává ruku s přítomností a dotýká se věčnosti.